V Libeňském světě

 Naučili jsme se chodit do Libeňského světa.  Je to krásně upravené, zrekonstruované, jsou tam zajímavé akce.  

Hodně se tam v poslední době probíral Anthropoid, v rámci letošního výročí. Teď už pozvolna  přicházejí na řadu i jiná témata.

 Ale takovou symbolickou tečkou za letošním Anthropoidem bylo setkání s panem Janíkem. Vyprávěl o Mauthausenu. 

Téma tedy velmi neveselé. On je tedy vypravěč par excelans, vypráví krásně, byť o šílených věcech. Zajímavě a poutavě. I Tobiáš ho napjatě sledoval. Promítal k tomu záběry z Mauthasenu a vyprávěl....

 Většinou tyhle věci nějak snáším, tentokrát jsem asi byla ve slabším rozpoložení či v nějaké fázi rozbujelé fantazie, že se mi z toho až dělalo nevolno Ty hrůzy, co se tam děly. Ta poslední noc těch českých odbojářů, kteří byli čtyřiadvacátého zavražděni ranou do týla. Pod záminkou lékařské kontroly. 

Dumám nad tím, co kupříkladu za člověka tam muselo stát, za tou zdí, odkud chladnokrevně vraždil. Ženy, děti, muže... V rámci své pracovní doby...V klidu a pohodě. Pak se jistě bránil, že mu to někdo nařídil... 

Další vraždy byly oběšením, injekcí do srdce. Pověstné mauthausenské schody, kde se vězni týrali prací, nosili nahoru těžké kameny, jen tak...

Další paradox, tentokrát dnešní doby je, že schody podle rozhodnutí nějakého úředníka dnes nesplňují evropské normy bezpečnosti, tak je zavřou...

Občas nevěřím vlastním uším, co někteří lidé dokážou vyplodit. A když dostanou funkci, výmyslů je rázem na druhou, kvůli tomu netřeba jezdit do Mauthausenu. Tam se jezdí připomenout hrdinství lidí, kteří se neohnuli, bojovali za svobodu a pak zde byli odporně umučeni a zavražděni. 

Navzdory tomu, že se to tak úplně nezdá, minimálně v mojí bublině, zapomíná se. Mnohé věci se upravují, i exkurze do koncentráku už nabízí i pohled na  hladce vybetonovaný buzerplatz, zelené plochy s upraveným trávníkem, bezpečné turistické trasy, zakázané schody....

Hodně se také  lobbuje za to, aby se neříkalo německá okupace, ale nacistická, a tak bych mohla pokračovat. 

Ale nebudu.

 Zájemci si mohou kupříkladu přečíst knihy pana Janíka. Nebo s nimi vyjet do Mauthausenu, jezdí každý rok. Místní se mohou podívat do Libeňského světa, je tam dost materiálu.

 A nezájemcům je to jedno.

Za mě dnes tedy jen připomínka zajímavého setkání v Libeňském světě.

  A příště tam jdeme na Hrabala:-)