24. 10. je poměrně temný den.
A nejen naší historie, i v dnešních životech se kolem toho data dějí temné věci....
Moje dnešní připomínka ale bude patřit těm, co 24. 10. 1942 byli zavražděni ranou do týla v koncentračním táboře Mauthausen. Včetně čtrnáctileté Jindřišky Novákové, která tam zemřela téměř s celou svou rodinou, jako nejmladší oběť.
Praha 8 tam jezdí každý rok, už od podzimu 2012, připomenout si oběti heydrichiády.
A v katedrále bývá mše.
Kdysi jsem tam četla jména obětí, to tedy byl mimořádně silný emotivní zážitek. Na mši, která se koná, snad vyjma covidu, každý rok, je předčítáno všech 294 jmen zavražděných lidí. Účastní se příbuzní, pozůstalí, přátelé a obdivovatelé.
Letos se mše tedy koná. Stejně jako cesta do Mauthausenu. A já se vypravila s panem Švarcem po stopách zavražděných. V Libni. Šlo se z Libeňského světa po stopách obyvatel Libně, kteří byli za svoji pomoc odboji zavražděni. Po místech, kde bydleli, chodili do školy do práce, za zábavou. Bylo to jak emotivní, tak i zajímavé. Ráda bych napsala další díl o statečných lidech té doby, takže to bylo i inspirativní. Navíc, Libeň má své nepopiratelné kouzlo, barvy podzimu to ještě umocnily, takže to byl zajímavý den...
Žádné komentáře:
Okomentovat