Měla jsem ho ráda. Jako skvělého herce a dobrého člověka. Bavilo mě jeho herectví. Vnímala jsem ho jako čestného a galantního muže. Obdivovala jsem jeho recitaci. Herecký koncert ve Viole s paní Bohdanovou, Gin Game. Hlášky jeho profesora z Básníků jsou vtipné a vyřčené tak, jak to uměl jen on. A tu známkovací, že můj předmět umí na jedničku jen pán bůh, na dvojku já, na trojku paní ředitelka / možnáJ/ a na čtyřku nejlepší z vás, tu s oblibou používám. Jen jí čím dál tím méně děti rozumí, většinou ji neberou jako vtip ale jako útok na jejich práva a vědomosti. Ale o tom nechci psát. Mám na pana Somra svou osobitou vzpomínkou. Kdysi, před mnoha lety, jako drzá studentka, jsem usoudila, že už je dost letitý, že by mohl chtít napsat paměti. A já, jako ta mladá, začínající spisovatelka, mu je pomůžu sepsat. A moje drzost ( kterou jsem v té době sebevědomě nazývala jako odvahu či progresivitu) šla tak daleko, že jsem mu v tomto duchu napsala. Dnes si představuji sama sebe, jak hluboce by mě urazilo, kdyby mi nějak nevycválaný cucák, což jsem tehdy byla, napsal, že jsem stará a jediné, co mohu dělat, je sepsat paměti. Nebyly maily, psala jsem dopis. A světe div se, on mi odepsal. Dodnes to mám schované. Laskavě, vlídně, s pochopením. Ano, chápe moje pohnutky, ale sám se k aktu pamětí nechystá Dlouhý dopis psaný vlastní rukou. Na závěr mi popřál hodně tvůrčích úspěchů.
A pak běžel čas, pozvolna mi docházelo, jak moc jsem byla
drzá a vlastně nevycválaná. A jaký on byl gentleman s nadhledem.
Od té chvíle uplynulo už tolik let, že to číslo ani nechci
psát. Je to dlouho.
A on byl tehdy vlastně ve středním věku. Ale laskavý a
empatický. Když nyní odešel do hereckého nebo, vzpomněla jsem si na svoji
tehdejší drzost. I na to, že mě svou vlídností vlastně poučil, přispěl k mému
dospění a zanechal trvalou osobní vzpomínku….
Žádné komentáře:
Okomentovat