Nikotinové sáčky

 Rozmohl se nám tady takový nešvar, děti si oblíbily nikotinové sáčky. 

V množství větším než malém. Ve věku mladším než přijatelném. 

Prostě malé blechy to zkouší. 

Když jsem to zachytila, vedla jsem s nimi na dané téma diskusi. Nevidí na tom nic špatného. Navíc, tak snadno se to sežene. 

"Vždyť Vám není ani osmnáct?" oponuji poněkud konsternovaně.

" Ba ani patnáct ne?! 

"To nikdo neřeší," vysvětlují upřímně. "A když náhodou ano, koupíme to na netu, tam už je to úplně jednoduchý. "

A je to. 

Nějaká prevence a vysvětlování je asi marné, na netu je všechno snadné. 

Až z toho veršuji. 

Nicméně, pustili jsme se do razantní osvěty. Ne snad, že bychom ji dosud nedělali, ale je třeba přeřadit na vyšší rychlost. Aby děti pochopily.

No, není to jednoduché. Spíš běh na dlouhou trať. 

A jako třešnička na dortu, sehnat odborníka na přednášku, který by za nějaký obolus šel šířit vzdělání mezi děti školou povinné, nebylo vůbec jednoduché. Až tak, že se to vůbec nepovedlo. 

Buď chtějí moc peněz, nebo dělat celý preventivní program, případně se jim nezdá forma besedy či přednášky, prý jsou jedině interaktivní. 

To samo o sobě by mi nevadilo, přizpůsobím hodinu jejich interaktivitě. Vadilo mi, že když jsem souhlasila, tak jejich interaktivita vyhasla a již se interaktivně neozvali. 

Prevence tak zůstala na našich bedrech. Jako kdysi, za socíku. Urob si sám:-) Nebo Receptář Přemka Podlahy, všechno dokážeme svépomocí. 

Ano, dokázaly jsme to.  Jen mě přístup institucí, placených za prevenci z grantů či z čeho, dost mrzí. Ale co už, nejspolehlivější ruku najdeš na konci svého ramene, tak jsme se s nikotinovými sáčky porvaly. Snad dobře. 

Teď už by nám měla pomoci legislativa, není přeci normální, že desetiletý kluk ujíždí na nikotinových sáčcích a nic mu nebrání si je koupit. V podstatě legálně.

A pak už je to na rodičích a na nás. Aby pochopily, myslím děti, že čím dřív začnou, tím dřív skončí.