Umění ve městě?

 Tak jsme se na ni byli podívat. Na  mediálně slavné osvěžení prostoru na Rohanském nábřeží, v Karlíně. 

Nu, řekněme kulantně, docela síla. Nebo nic moc. 

V médiích to na mě tak šíleně nepůsobilo, ale v reálu je to divný. Možná i nehezký, což asi nevadí, umění nemusí vždy lahodit oku, má působit na emoce. 

Tohle ale ani na žádné žhavé emoce - tedy myslím tím ty moje -  nevyvolává. Spíš jen takovou ocelově odtažitou lhostejnost. To jako má být ono...? 

Se zájmem jsem si vyslechla en příběh, který k tomu mistr dodává. Story bájné Lilibeth. Vyprávěl v DVTV, že jde o první symbol feminismu, protože Lilibeth byla ve skutečnosti první ženou, takovou vzpurnou, s vlastním názorem, která Adamovi utekla. A bůh pak Adamovi seslal Evu...

   Nu, jenže příběh má pokračování. Lilbeth se musela potýkat s následnou pomstou, všechny její děti umíraly a ona se posléze za to mstí všem.....

Stává se temným symbolem démona, který zabíjí ženy při porodu, děti při porodu,případně stojí za syndromem náhlého úmrtí miminek. 

Tahle už je tedy symbolicky nic moc, neřku-li drsné, tedy, řekla bych...

   Na druhou stranu, tohle asi moc lidí neví. Stejně jako mnozí jméno Lilibeth slyšeli prvně v životě, většina zná Adama a Evu, Lilibeth je pro ně novinka. 

O myšlenkovém významu sochy asi nikdo moc přemýšlet nebude, prostě tam je a basta. Celé to zůstane v obvyklém líbí či nelíbí. 

Takže se vracíme k tomu, co budeme všichni, jako konzumenti umění v ulicích, vnímat z atmosféry kolem obří nahé ženy, Adamovy ruku a nohy Lucifera? 

Asi si časem zvykneme, co taky jiného. 

Zatím je to ale dost odpudivé, řekla bych. Navíc nevlídné, když jsem to jela fotit, vnímala jsem tam až negativní energii.  

Uvidíme také, co tu nakonec vznikne a jak to - kupříkladu bude rezonovat s nedalekou barokní Invalidovnou, zda jako pěst na oko či zda se to nějak sžije...?

Mnohdy to tak bývá. Tančící dům už dneska nikoho nepohoršuje, zapadl do koloritu města. Přesto v devadesátých letech byly takřka demonstrace proti jeho realizaci. 

Obecní dům vedle Prašné brány svého času vzbuzoval podobné emoce, něco tak strašného  přece nemůže být vedle gotického skvostu, psal dobový tisk. A dneska si bez Obecního domu těžko Prahu umíme představit.

  Takže třeba to tak bude i v Karlíně. Ale zatím asi budu jezdit jinudy, než kolem Lilibeth na Rohanském nábřeží. Za mě je to totiž docela nepovedený pokus o umění ve městě. Ale jako vždycky v umění, každý to má jinak:-).