Na každou svini se vaří voda..

 

  Ve státních přijímacích zkouškách či v podobně laděných, jen o malinko obtížnějších, maturitních testech, bývá často pranýřován úkol, který je založen na českých příslovích. Děti jim většinou nerozumí, neznají je a ztrácejí tak potřebné body nutné k vykonání zkoušky. Prostě, kde nic není, ani smrt nebere.

   Na sociálních sítích, kde se o této další šílené nespravedlnosti našeho školského systému většinou zaníceně diskutuje, pak zjistíte, že je nezná většina zdejších přispěvovatelů. Těm tedy většinou navíc nic neříká ani pravopis. A s mnoha gramatickými chybami ve třech větách textu tak opakovaně lobbují za zrušení úkolu z českých pořekadel v jakémkoliv školním textu.

   Nechci zde hájit ani jednu stranu, tedy ani tvůrce státem schválených testů, kteří z mně neznámého důvodu na pořekadlech dost bazírují, ani jejich odpůrce, kteří si často nevidí do …úst.

 Že děti pořekadlům, příslovím a slovním hříčkám v češtině fakt nerozumí, jsem si ověřila několikrát. Oni mají své anglické zkratky a nějaké, kdo jinému jámu kopá…je pro ně vlastně španělská vesnice. Takže kupříkladu moje připomínka, že se jim zapalují lýtka,  vedla řadu studentů k přemítání, zda jim nějak nenadávám. Fráze o rehabilitaci politických vězňů v nich vybudila emoci, že se těm obětem dostalo lepších wellness služeb, a úvaha o převlékání kabátů  po válce vedla k vysvětlení od deváťáků, kteří mají ambice být jedničkáři, že šlo asi o módní přehlídku na oslavu osvobození.

Těžko jim třeba vysvětluji své současné pocity, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. To bych musela být naprosto polopatická, aby pochopili narážku na okolí. Spíš předpokládají, že jde o nějaké nebezpečí pro Tobiáše.

Většinou nerozumí politice cukru a biče, ani v přísloví ani v reálu.  A myšlenka, že s čím kdo zachází, s tím také schází, je pro ně jako rébus v cizím jazyce. Zkusila jsem i starého dobrého Wericha, jako že : nejhorší je srážka s blbcem. Z celé gymnaziální třídy rozuměli jen dva. Zbytek se rozdělil na tři části. Jedné skupině to bylo naprosto ukradené, nemluví řečí našeho kmene. Druhá se podivila vulgaritám z úst jindy spisovné učitelky, a to bylo jediné, co řešili. Zbytek dumal nad tím, jak to funguje, vždyť vrazit můžeš do zdi nebo se srazí auta, ale s blbcem? 

Pragmatici. 

Zde tedy  nejvíc cítím určitou naději na pozdější prozření, ale nejsem si jistá, zda to není víc přání otcem myšlenky. Nebo můj vrozený optimismus.

Aby to neznělo hanlivě vůči dětem, stejný problém s tím mají mnozí dospělí, mnohdy dokonce i ověnčení velkolepými tituly, protože tam jde většinou o něco úplně jiného než o nějaký všeobecný přehled.

 Pravda je, že takové ta obranná pořekadla, že na každou svini se vaří voda nebo že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, fungují buď opravdu pomalu, nebo vůbec, což ale neznamená, že bychom jim nemohli rozumět.

Mnohá z dávných pořekadel sice už dávno vyšla z módy, jako že bez práce nejsou koláče, tomu věří snad už jen zarytí optimisté. Podobně je na tom i  pýcha předchází pád či kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

 Ale i tak, srozumitelná by mohla zůstat i v době, kdy zrovna aktuálně neplatí.

 Nebo je to opravdu přežitek, který do všeobecného přehledu průměrně vzdělaného jedince v dnešní době opravdu už neplatí?

Nevím, protože starého psa novým kouskům asi nenaučíš, i proto se občas se neovládnu a nějaké pořekadlo na děti uplatním. Obvykle mi nerozumí a kontrují svými anglikanismy: třeba BRB nebo klasické LOL.

Zatím úplně slovník nepotřebujeme, ale kdo ví, čiň čertu dobře a peklem se ti odmění.

I když pro mě je nejvíc výstižné, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

A tím cílím na dospělé jedince, nikoliv na děti, protože ty mi nejen nerozumí, ale hlavně jsou ve stádiu nakupování, takže tam ještě šance existuje. Ale u dospělých, navzdory tomu, že naděje umírá poslední, tak házím ručník do ringuJ .