Máme (měli jsme) oblíbenou kavárnu, kam občas zajdeme, posedíme, zrelaxujeme a pokračujeme dál. Zatím vždy dobrý. Až tento týden. Ne snad, že by šlo o zážitek přímo šokující, ale udiveni jsme byli. To ano. Po křtu audioknihy jsme si sem zašli na kávu. Nikdo tu nebyl, tedy uvnitř. Všichni zbývající hosté seděli venku, užívali krásný podzimní večer. My jsme zašli dovnitř, kde jsme opravdu byli sami. My a číšnické duo. Nás si vybral on. Pořád brousil kolem a na každé naše slovo z rozhovoru reagoval. Jako amatérský kouč či psycholog. No, to člověk nevydrží dlouho. On ale na žádost, aby nás nechal být, nereagoval. Za chvíli přiskotačil znovu a nezaměnitelným hláskem se vyptával, co že to tu tak krásně voní? Když se mu nedostalo odpovědi, zase se pustil do naší psychoanalýzy. Nu, to se nedalo, jdeme pryč. Stihli jsme fakt jen ty dvě kávy. Neuměli to spočítat. Nejprve chtěli tři stovky. I v době dnešního zdražování je to víc, než je člověk za kávu ochoten dát. Nu, nakonec jsme si to spočítali sami, bylo zaplaceno a šli jsme pryč:-)
Nic se vlastně nestalo, byla to spíš jen situace k pousmání. Navíc na Letné je tolik hospod, že stačí přejít ulici a jste v jiný. Mě spíš zaujal fakt, že si to dovolí, že je jim to jedno. Během našich dvou káv odradili další dvě dvojice, byli totálně sjetý, kdybychom odešli bez placení, je jim to jedno. Stejně, jako když chtěli za dvě kafe tři sta, nebo pět set, prostě jaké číslo rozeznali.
Asi prostě pořád není tak zle, když takhle jdou vydělávat peníze. A to je vlastně dobrá, uklidňující zpráva. Že se zatím na horní palubě Titaniku pořád tančí.
Ale do oné kavárny se hned tak asi nevydáme, žlučí nám přeci jenom trochu hnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat