Starý učitelský bonmot lze s trochou nadsázky aplikovat i na současnost, byť doslova ho jistě brát nelze. Více méně ale poukazuje na fakt, že v podzimní části roku, kdy jsou děti ve škole často od nevidím do nevidím, nemají moc vnějších lákadel a víc se soustředí na školní práci.
Myslím, že i když to dnes většinou vidíme
jinak, čas do Vánoc bývá opravdu nejaktivnější části školního roku. Říjen a
listopad jsou měsíce, kdy se udělá nejvíc práce. Všichni mají ještě energii,
před sebou vidinu vánočních dárků, které jim zpestřuje přesně dávkované volno,
každý měsíc krátké vydechnutí v podobě státního svátku. Výročí, pokud tedy
nepřipadnou na víkend, nabízejí prostor k nadechnutí, a spolu s dvěma
dny podzimních prázdnin jsou opravdu osvěžujícími elementy ve výuce.
Děti nestresuje žádné
vysvědčení, učitele jakbysmet. Všechno je nové, neokoukané, energie je na
rozdávání.
Právě ona zmiňovaná etapa běží, září za námi a
rozbíhají se intenzivní podzimní týdny. Digitální hodiny odpočítávají předvánoční
minuty. Situace je ale poněkud jiná. Klidný a klasický rytmus nějak nemůže
naskočit, dětem se vtírá tolik elektrizujících impulsů, že najít svoji cestičku
ke svému vzdělávání není úplně jednoduché. Vnímám chaos ve veřejném prostoru,
který se promítá do jejich vnímání. Copak se mohou v klidu soustředit,
když pořád někdo hrozí dalším onlinem, tentokrát kvůli zimě? A existuje
možnost, že se zase změní podmínky pro maturitní či přijímací zkoušky? A jak se
k tomu postavit?
Napadá mě varianta neučit
vůbec, jen si s dětmi povídat a připravovat je na potencionální odchod do
ilegality. Začala jsem dokonce opět přemýšlet o tom, zda v dnešní době má
nějaké systematické vzdělávání smysl?
Přitom
stačí kouknout do nějaké diskuse na sociálních sítích, kde ve školních
skupinách doslova bují nenávist vůči škole. Jistě, ti spokojení nepíší a
inteligentní nemají potřebu takto ventilovat své pocity, přesto se mi zdá
podobně laděných reakcí až příliš mnoho. Hodně se to hemží dotazy typu: má
škola na tohle právo, jak donutit školu, má škola právo chtít domácí úkoly, má
právo …. Nevím, jaká všechna práva zajímají rozhořčené rodiče, kteří chrlí
svoji frustraci (často okořeněnou svými gramatickými chybami) do éteru. O
povinnostech se tam většinou nepíše, ale to je zase jiná kapitola.
Vracím se obloukem ke své
původní myšlence o snaze do Vánoc něco děti naučit. V atmosféře, jaká nyní
panuje, to asi dávno ztratilo smysl. Těžko se dětem učí v prostředí, kde
dospělí veškeré vzdělávání zpochybňují.
Adeptů na vzdělání je
mnoho, všichni chtějí maturitu a nějaký titul. Zájemců o vzdělání je ovšem čím
dál míň, pořád se hledá cesta, jak všechno zjednodušit a usnadnit, získat
nejlépe zadarmo. A dominanci získává vysoká škola života. No, pán bůh s námi
a zlý pryč. A v tomto vzdělávacím systému pak Vánoce žádnou roli nehrají.
Protože prostě nenaučíš…
Jak to říkávali kdysi
babičky, kde nic není, ani smrt nebere…¨
A ještě pak s tou apatykou,
komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí… Jenže když většina respondentů
nerozumí slovu apatyka, pak těžko něco prodávatJ
A ještě pak s tou apatykou,
komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí… Jenže když většina respondentů
nerozumí slovu apatyka, pak těžko něco prodávatJ
Žádné komentáře:
Okomentovat