neděle 8. listopadu 2009

Bitva na Bílé hoře

 Je ten listopad jedno výročí za druhým. Jsou lidé, kteří to registrují, a jsou jiní, kterým je to fuk. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale patřím k těm prvním. Vždycky mi s příslušným datem naskočí historická událost. Někteří by to označili jako úchylku, nicméně já si nemohu pomoci.

  Včera to byl exkurz do nedávného socialismu, dnes je to bitva na Bílé hoře. Ta je totiž jedním z mála pojmů, který si takřka každý z hodin dějepisu pamatuje. Nikdo neví, kdy to bylo, ale že byla bitva na Bílé hoře, vědí vskutku skoro všichni. Vždycky mě zajímalo, proč zrovna tato událost tak utkvěla v hlavách národa dějepisu nikterak nakloněného. Že by díky Cimrmanovi? Nebo možná pozůstatek romantického devatenáctého století, které Bílou horu totálně démonizovalo a heroizovalo. Palacký údajně nikdy nešel do obory Hvězda, protože nevstoupí na místo, kde byla česká státnost tak brutálně podupána. Patetické, že? Přesto nám to nějak vešlo do krve a mnozí jsou přesvědčeni, že touto šarvátkou nedaleko Prahy začala německá tyranie statečných Čechů. Sama jsem se to kdysi také učila. Ale jak je notoricky známo, všechno je jinak. Moje dnešní informace o bělohorském střetnutí jsou už úplně jiné.
  Zajímavá shoda okolností je, že i tehdy, v roce 1620, byla neděle. Stejně hnusná a zatažená jako ta dnešní. A jak už to tak v neděli bývá, mnozí vyspávali kocovinu. I naši stateční vojáci. Někteří se zapomněli v pražských nevěstincích, a tak když dorazili na bojiště, bylo po všem. Jako vždy.
Pověst praví, že jen hrstka statečných Moravanů se do posledního muže bránila u zdi letohrádku Hvězda. Ve skutečnosti tam uvízli v obklíčení, a jelikož utéci nebylo kudy, nezbývalo jim než bojovat. Vzápětí se z toho vytvořila hrdinná legenda. Jak typicky české, přestože to byli Moravané. Takové Odnikud nikam v 17.století.

  Poté jsme údajně tři sta let úpěli. To úpění je vyjádřeno barokním slohem. Ovšem zdá se vám baroko jako něco útrpného? Koukněte třeba na chrám na Zelené hoře  (to je nějakých barevných hor- to mi ale došlo až teď). Pro mě je to jedna z nejkrásnějších staveb vůbec, tak jaképak úpění? Prostě všechno je jinak. Ale tu bitvu si dnes připomínám. Už jen proto, že vychází na neděli a že kolem letohrádku Hvězda je úžasná procházka. A také můj synovec Petr má narozeniny, je mu patnáct let. To už je skoro dospělý chlap. Sice o bitvě na Bílé hoře neví nic, ale koho by to v patnácti letech zajímalo, že? Tak všechno nejlepší:-)


Žádné komentáře:

Okomentovat