Pátečníci se scházejí i dnes - je to setkávání členů spolku Sisyfos ( http://www.patecnici.wbs.cz/).
Nechci ovšem psát ani o jednom ze záslužných spolků. Jen jsem si vypůjčila ten název pro páteční blog. Pátek je totiž takový výjimečný den, jeho odpolední část je zjevně nejkrásnější část týdne, a já se také právě proto v pátek odpoledne často scházím s přáteli. Jsou to takoví moji pátečníci. Na rozdíl od těch oficiálních my zde nevedeme hlubokomyslné debaty, ba naopak. Po pracovním týdnu je třeba vyprázdnit přeplněnou hlavu a tak zvesela plácáme blbosti a u toho popíjíme. Je to spíš taková pijatika, ale pročistí hlavu mnohdy víc než sofistikovaná beseda. Neopíjíme se, to už by naše játra nesnesla a zkazit si sobotu kocovinou nikdo nechce. Ale hezky si dáme víno nebo náš oblíbený sekt – to je pak varianta sektuálního večera, tlacháme a je nám dobře. Pravda, ke zvýšení vzdělanosti jako za Čapkových pátečníků to jistě nevede, spíš naopak. Z tohoto hlediska by asi bylo lepší, kdybych podobné akce vůbec nezaznamenala. A není vyloučeno, že v budoucnu bude ještě hůř. Sejdeme se v pokročilejším věku, budu vědět, že jsem chtěla sdělit tři věci, ale vzpomenu si jen na dvě.
Někteří z mých vrstevníků se s podobným problémem potýkají už nyní. Z únavy a přepracování. A to je potom zajímavé sledovat, jak se z toho vymotávají. Vedle zapomenutých událostí jsou tu najednou vypadnuvší slova či dříve běžně užívané termíny. Kruci, jak se to řekne, mám to na jazyku?
Problémů ovšem vyvstává víc. Když se začnu zamýšlet a začnu hledat sklerotické výpadky ve vlastní paměti, musím si přiznat, že ztrácím jistotu, že jsem schopna si ještě vůbec něco zapamatovat. Například můj dlouholetý zvyk, co nemám napsané, nevím. V poslední době si ale spoustu věcí zapomenu i zapsat. Dovedu tím své okolí včetně sebe zvláštním a těžko postižitelným způsobem deptat.
Přesto se nad podobnými výpadky v pátek večer dobře bavíme. Zatím. Možná si jednou ani nevzpomeneme, že se chceme sejít. To už ale bude poměrně drsné Odnikud nikam. Dnes jsme ale ještě na pátečníky nezapomněli a posezení s dobrým vínem bylo příjemnou tečkou za pracovním týdnem. A navíc už dnes vím, že 17. prosince budu mít (budu-li živa a zdráva) autogramiádu v Benešově v knihkupectví Daniela. http://www.knihkupectvi-daniela.cz/
Hezký konec revolučního týdne, ne? Pěkný víkend všem (a vítám nové stálé čtenáře, mám radost, že tady jste:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat