La traviata

   Dnes jsem si vyrazila utřídit myšlenky do Opery. Hudba má na duši blahodárný vliv. A Verdi obzvlášť. Alespoň tedy na mě. Trochu mi sice vadí dlouhé přestávky během představení, celé se to pak natahuje a bloudit nočním městem zpátky není úplně to pravé ořechové, ale to už patří k opeře. Co k ní naopak nepatří, je oblečení některých diváků. Zas a znovu mě nepřestanou překvapovat návštěvníci opery v džínech, svetru a sešmajdaných botách. A že jich tady bylo. Vedle mužů v obleku a ženách ve velké večerní vypadali jako pěst na oko. Zjevně je to ale nikterak nevyvádělo z rovnováhy. Pravdou je, že mnozí byli cizinci, což je ale neomlouvá. Nedovedu si představit, že by někoho třeba v La Scale vpustili do prostoru v džínech a s baťohem jen proto, že je to cizinec. To je holt jedna z dalších českých úchylek. Kdybych já byla uvaděčka, to by mazali pryč jako namydlený blesk. No, nejsem a jsem tomu ráda.
 Opera byla krásná a doma jsem byla celkem v přijatelnou hodinu. Hudební balzám na duši. Doporučuji.


Verdiho La traviata byla na repertoáru tohoto operního domu od samého počátku jeho existence, kdy sem byla přenesena inscenace z německého Stavovského divadla. Stala se především příležitostí k hostování slavných zahraničních pěvců. Tato inscenace patří k nejpopulárnějším titulům Státní opery Praha a do konce sezony 2005/2006 dosáhla počtu 487 repríz. Verdi v La traviatě na libreto podle románu A. Dumase ml. Dáma s kaméliemi o Marii Duplessis, slavné kurtizáně a idolu pařížské společnosti 40. let 19. století, vytvořil vlastně vůbec první významné operní dílo na současný společenský námět. Nejen tento fakt byl nepřijatelný pro publikum při premiéře v roce 1853 v Benátkách: diváci byli navíc i šokováni, že hlavní role je v této opeře určená kurtizáně, jež je vykreslená jako kladná postava. Takže premiéra skončila naprostým fiaskem. Ale už brzy poté Verdiho La traviata slavila první triumfy a dodnes patří k nejoblíbenějším repertoárovým titulům.