Stávka

   Dnes měla být stávka MHD. Dopravní podnik hodlal způsobit chaos a zmatek (tedy ještě větší chaos a zmatek, než který běžně v Praze panuje). Trochu jsem se těšila, že budu mít legální absenci, protože pěšky se do práce nedostanu. A trochu jsem byla zvědavá, jak se nastalý problém vyřeší.

   Všude se najednou objevilo plno chytrých řečí, jak je stávka nezodpovědná, nedomyšlená, jak si berou za rukojmí Pražany- obzvlášť oblíbená fráze Pavla Béma. Ještě nikde jsem se ale nedočetla, jak situaci řešit. Pak se kdekdo diví, že takový běžný pasažér neví, co dělat a na čí stranu se přiklonit.
   Já třeba nerada jezdím MHD alias sockou, protože mám pocit, že v těchto prostředcích ztrácím lidskou důstojnost.
  „To je ale přezíravost,“ podotkla ironicky kolegyně, vášnivá zastánkyně tramvají, takže jsem se nad svým výrokem hluboce zamyslela.
Možná bych neměla svoje soudy sdělovat veřejně a tiše MHD bojkotovat. Už jsem se o to několikrát snažila, když se mi bohužel porouchalo auto. Vzala jsem tedy opět socku na milost, aby mě tam vzápětí okradli. Přesněji řečeno, pokoušeli se okrást. Ale zmobilizovala jsem své slábnoucí síly a cestujícího tmavší pleti, který na rozdíl ode mne zcela jistě necestoval s řádně označenou jízdenkou, fyzicky inzultovala. Ne snad, že bych byla od přírody rváč a násilník, ale, patrně instinktivně zvyklá ze školy, když sáhl po mé tašce, automaticky jsem ho zfackovala. Tak se lekl, že vypadl ze čtrnáctky jako namydlený blesk. Já se rozklepala vzápětí, ale pochvalné mručení ze zadních řad mě pozvolna uklidňovalo. Nicméně bylo zjevné, že kdybych se nebránila sama, nikdo by mi nepomohl. Socka je holt socka.
Fakt jsem se vyděsila. Nemohla jsem ovšem nezaznamenat, že podobně postižená nejsem v pražské hromadné dopravě, jak je všeobecně známo, ani zdaleka jediná.
„Nemáš s sebou vozit nic cenného,“ vysvětlili mi v práci velkoryse.
Pochopila jsem to tak, že když MHD, tak bez tašky, bez dokladu, v obleku IPCHO a vybavena ostrými lokty a okovanými botami.
   Musela jsem uznat, že řidiči za to nemohou. Kdo ale nese za neutěšený stav pražské hromadné dopravy zodpovědnost?
Rozhodla jsem se nad tím zamyslet. Nemůže jít přeci o žádnou velkou vědu.
    Příležitost se naskytla v souvislosti s chystanou stávkou. Byla ohlášená a akceptovat ji tudíž není nijak složité. Chtěla jsem, když už jsem byla označena za přezíravou vůči MHD, přijít věci na kloub.
Zjistit, kde je jádro pudla, je v našich reáliích takřka nemožné. Zarazil mě už ředitel Dopravních podniků. Muž, který byl šéfem televizní společnosti, najednou vede MHD. Jak tomu může rozumět? To je jako bych já se stala ředitelkou nemocnice. Hodně mi to zavání jakousi trafikou, ostatně jako vše tady. A jelikož se říká, že ryba smrdí od hlavy, tak kdepak bude ono jádro pudla?
Najednou jako by vše bylo jasnější. A vzhledem k tomu, že tento muž je jistě majitelem skvělého manažerského platu a zjevně nikdy nejezdí do práce MHD, co víc dál rozebírat?
  Je zřejmé, že vyléčit pražskou nemocnou dopravu nebude žádná legrace. Asi proto, že se nejde po příčinách choroby, ale jen po následcích. Přitom kdyby se začalo od podstaty, šlo by všechno jako po másle. Jenže cestující v MHD jsou z hlediska řešení problému nepodstatní. Narvat je do jednoho vagonu jako dobytek (často tak cestuji směrem na Letnou), kultura cestování je zjevně pojem neznámý. Ale stejně tak neznámá je důslednost ohledně placení jízdného. Já jako starý blbec načerno nikdy nejezdím. Kolik lidí ale ano a nikdo je vůbec nekontroluje? Pak se cítím jako dvojnásobný blbec, protože mám pocit, že ty peníze, které nedostanou z těch drsoňů, vymlátí z nás, poctivých troubů. Anebo z řidičů, kteří nastavují svoji kůži za neschopný management. Jasné je, že lepší to hned tak nebude. Cestující si budou muset zkrátka zase připlatit a pěkně dlouho počkat. Bezmocní. A pan ředitel si bude dál vozit zadek v limuzíně. Pěkné to tu máme.
  No, a nakonec se stávka odkládá. Město přihodilo 900 milionů. Zajímalo by mě, kde je tak rychle vzalo? A jak to, že to najednou jde? Vůbec to nechápu.

  A do toho naše prasečí chřipka, takže nakonec se důvod k legální absenci našel úplně jinde. Bude ředitelské volno kvůli nemoci. Snad konečně dokážu vyléčit svůj trvalý (doufám, že ne černý) kašel. Kdybych totiž šla marodit, tak se moje výplata smrskne hluboko pod hranici životního minima. Ledaže bych šla do stávky a město něco přihodilo? Těžko, školství tady nikdo nepotřebuje tak akutně jako tramvaje. Je to prostě Odnikud nikam.