U severní zdi

Tak to je bomba. 

Alespoň já to tak vnímám. Asi ji zařadím do povinné dějepisné četby.

 Aby se děti vytrvale neopájely současnou retro náladou a pochopily, jaký to za těch komoušů fakt bylo. Aby se do nich nezaryla ta současná oblíbená mediální floskule, jako že to tehdy tak hrozné nebylo....?!?!

Bylo! 

Aby si uvědomily, proč je třeba bojovat za svobodu, že svoboda není samozřejmá. Že se nedědí, je nutné ji bránit.

A pokud ji máme, pak si ji hýčkat a užívat. 

Protože to, co se děje v románu U severní zdi, to je opravdu jen pro silné povahy. 

   Když jsem jednou četla před spaním, přišly fakt děsivé sny.  Ale i ve dne se mi při četbě této knížky svíral žaludek, klepaly ruce, cukala duše a bolelo srdce. 

 Jako čerstvá nebo mladá maminka bych to vůbec nemohla číst.

 I takhle je to záhul. 

 Ale skvěle napsaný. 

   Jsem ráda, že jsem tuto autorku objevila. Fascinuje mě ten její pohled, způsob psaní. Odhalení mnoha věcí. Spousta aha efektů. 

  Ač jsem si myslela, že o době totality vím víc než dost, často jsem lapala po dechu. 

A to o těch letech učím, na na Ďáblický hřbitov chodím, beru děti i k dětskému hřbitovu. Aby věděly. Nezapomněly. 

Teď to ale získává jiné dimenze. 

          Je to kniha, kterou si musíte přečíst. 

Ale nejlépe ve dne a po kouskách. 

A pak zajít na Ďáblický hřbitov. 

A hodně přemýšlet o lidech, o jejich pohnutkách, co je vede k tomu, že tak snadno podlehnou ideologii. A dnešek si to ještě idealizuje, retrománie:-(?!?!

Docela skandální. 

Nebo nedostatek ve výuce dějepisu? 

Těžko říci, lidé se nemění a to je nejvíc šílená vize. Stále tady jsou. Nemají nyní prostor se projevit, ale stačí málo...

 Nejhorší jsou pak ti přisluhovači, vykonavači. Jako že mě se to netýká, já plním jen rozkazy. Dělám jen svou práci. 

A na Pankráci dělali svou práci tak, že nechali umírat miminka a týrali jejich nevinné maminky. 

Prostě proto, že dělali svou práci? 

Převážně  šlo o lidské zrůdy, kterých režim dokonale využil. Oni to dělali většinou proto, že jim to bylo blízké, bavilo je to, nevadilo jim zabít dítě.  

Protože navzdory tomu, co o té době vím, jsem pořád přesvědčená o tom, že člověka, který to v sobě nemá, snad proboha žádný režim nedonutí, aby v rámci své pracovní doby aktivně vraždil a mučil jiné lidi? Těhotné ženy a jejich čerstvě narozená miminka?

   Pořád nerozumím tomu, proč ty lidi omlouváme? Mnozí tady v klidu dožívají se svou luxusní penzí. Nikdo je nikdy nevolal k odpovědnosti. A éterem vytrvale zní floskule, že to vlastně tehdy nebylo tak strašné!??? Bývalé soudruhy omlouváme, glorifikujeme. Děláme, že se nic tak šíleného nedělo...

No, tak si přečtete tuhle knihu...

Přečtete si, doopravdy.  Je to nejlepší kniha, jakou jsem v poslední době četla. Hluboce mnou otřásla. Potřebovala jsem ji dočíst, zároveň to čtení doslova bolelo. 

Neumím si představit, že bych tu dobu žila. Že bych to dokázala vydržet. 

  Moc se mi líbila  vize trestu. Někdo mluví o pomstě, ale to zní skoro pejorativně, byť s tím pojmem souzním. Tak tedy trestu.  V knize byla, proto se to také může číst, je tam náznak naděje.

Oficiálně, v reálu/ jsme  třicet čtyři let po revoluci/ totiž nikdo ani nezahájil vyšetřování, natož aby došlo k nějakému zaslouženému potrestání těchto lidí. 

Naopak, když se náhodou něco dostane do veřejného prostoru, obhajují se ti katani. 

Prý mladistvá nerozvážnost... Častá a oblíbená omluva minulosti. A tím to většinou hasne. Nic víc. 

Ti mrtví z pankrácké věznice jsou naopak pro veřejnost bezejmenní. 

A tak si tady žijeme...

Přečtěte si tu knížku. Fakt doporučuji.

Poté určitě o době minulé, minimálně o padesátých letech, nebudete moc říci onu šílenou okřídlenou populární floskuli, vždyť to vlastně tak strašné nebylo.....