Les v domě

 Čtu. S velkým napětím a pomalu. Není to hezké téma. Byť dobře napsané, alespoň mně se zdá. Šílený, že se takové věci dějí. A nikoli v malém množství, statistiky mluví dost jasně. 

K tomu ten mediální skandál. Zdá se mi  strašný, rozumím autorce, že jí to bere chuť do dalšího psaní. 

Rozumím dotyčné dámě, že se jí to hluboce dotklo. Otevřelo to její rány.

Nerozumím dravým příznivcům obou žen. Udělali z toho / na sociálních sítích/ nechutný souboj. Pravda, nuance, empatie, to vše se někam vytratilo. Každý má svou pravdu, jen tu svou...

Padají i hodně silná slova

Osobně nesouzním s tím, jak autorku veřejně lynčují, mluví o plagiátu a zneužití cizího příběhu. Spisovatelé jsou přeci vypravěči příběhů...?

Stejně tak nesouzním s tím, že je dehonestovaná žena, která se v příběhu poznala, cítí, že jde o její vlastní tragédii

Spor v literárním světě tohoto ražení jsem nezaznamenala léta. O literaturu se u nás nikdo nehádá, vždyť se přeci moc nečte.

Hádá se o politiku, sport, či parkování na Letné. 

Najednou spor, neřku-li hádka až štvanice, v literárním světě.

Z tohoto úhlu pohledu by se na to dalo hledět i pozitivně, lidé se dohadují o knize.

Jen kdyby to nebylo tak strašně citlivé a bolavé téma. Téma, o kterém se nemluví a je třeba o něm mluvit. Ale úplně jinak, než jak to probíhá...

Je to vlastně dost velký zmar...  

Zatím tedy čtu. Až dočtu a vstřebám téma, asi mě to bude mnohem víc nutit dumat i nad tím  celým sporem.

 A zajímá mě, jak to vnímáte vy?

Na Světě knihy jsme vyslechli besedu o vzniku audioknihy, o knize jako takové, o autorce...hezké a zajímavé to bylo. Inspirativní.