Dnes se dějí věci. Jen si tady odložím pocit. A připomínku. Abych se k tomu později vrátila. Musím to vstřebat a vydýchat.
Ale mohu na začátek konstatovat, že den D byl nedávno i pro naše maturanty. Dostali vysvědčení a diplomy DSD. Proběhl večírek.
A skončila jejich gymnaziální studia.
Osm let uteklo jako voda.
A na konec dne taková rekapitulační poznámka.
Dala jsem výpověď. Po mnoha letech.
Nešlo to jinak....Hic sunt leones.
"Tak jo," dostalo se mi reakce.
Tak jo, jdu. Den změn. Rok změn...Jen se s tím srovnat a sžít
Začíná terra incognita....
Jitko, rozumím tomu a držím palce. Před nějakou dobou jsem taky odešla z práce, psychicky zcela na dně. S odstupem let to vidím jako nejlepší rozhodnutí. Dva měsíce na pracáku (poprvé a doufám naposled) a už víc jak 20 let mám skvělou práci a ten pocit, že se do práce těším, je moc fajn.
OdpovědětVymazatVěřte, že všechno dobře dopadne. Hodně štěstí!