Má někdo nějaký dotaz?

 

Často jen řečnická otázka.

 Mnohdy také ale černá můra besed, zejména těch školních. Děti se budou ptát, slibujete hostům, kteří se odváží či obětují a přijdou do školní auly či tělocvičny besedovat na nějaké, většinou atraktivní téma. Tedy mnohdy atraktivní hlavně pro dospělé, dětské posluchačstvo zaboří pohled do mobilního displaye a nechť si tam ten vpředu klidně něco vykládá. Hlavně, když není matika nebo angličtina. 

Pokud preventivně mobily zakážete, pak ti vpředu apaticky hledí, v zadních řadách se věnují klasickému špitání, v určitém věku i nějakým těm dotekům.

 Ale když přijde na dotazy, většinou je ticho po pěšině. 

Trapné chvilky ukončí buď pohotový přednášející, který se přes to přenese a elegantně pokračuje ve svém povídání, nebo učitel, který poděkuje, naznačí dětem, že by měly zatleskat a pošle je do další hodiny. 

To je samozřejmě taková takřka nejhorší varianta školní besedy

 (vyšší level je už jen ten, když posluchači „ukradnou“ kolující exponát, viz kouzelnické kruhy). 

   Někde to má samozřejmě úplně jiný průběh, i dotazy bývají. Děti mohou být mnohdy zvídavější 

a kreativnější než dospělí, protože podobné chvilky trapného ticha bývají často i na besedách pro dospělé účastníky. 

Má někdo nějaký dotaz?

Nic. A tak se moderátor potí a jede se dál.

   Ale jsou i jiné varianty. Třeba taková, které si v poslední době všímám čím dál víc. Vlastně takový opak původního problému. Tedy ne, že lidé nemluví, ale mluví hodně. Ale nikoli k věci.

Má někdo dotaz k tématu?

A zvedne se několik rukou, tedy se zdá, že zájem tady bude. Pak dostane první řečník mikrofon a už to jede. Monolog o svých zážitcích. Otázka žádná. Jen potřeba sdělit, že i on prožil něco podobného. Když to moderátor nevychytá, je to brzy velký trapas.  

A když podobnou vlastností disponuje i moderátor, který se svými historkami snaží osvěžit diskusi, ale než se dostane k jádru pudla, už nikdo neví, na co se vlastně měl zeptat, je to faux paus.

    Položit jasnou a stručnou otázku, zamířit k meritu věci, to tedy skoro nikdo neumí. A když už se to povede, pak vlastně mnozí ani neposlouchají, protože padne otázka, odpověď. A vzápětí se někdo ptá na totéž....!? 

Ve škole jsem na to docela zvyklá, stává se ve výuce často. Ale mezi dospělými, na besedě, kterou si sami vybrali, je to pro mě docela překvapující.

   Zároveň si říkám, že se vlastně dětem nemůžeme vůbec divit, jsou to kopie dospělého světa. A jejich přednášky jsou většinou povinné, takže asi mají nárok na to, aby je něco nebavilo. Když ale dospělí jdou na něco, co si sami vyberou, pak bych čekala větší zájem a soustředěnost. 

Ale není tomu tak. 

Kupříkladu nedávný Svět knihy, kde bylo setkání a besed přehršel, byl takovým hodně zajímavým zkušebním polem. Lidé mnohdy místo dotazu vyprávěli, jak to mají oni. Jak šikovné mají děti, protože od nich vědí, že tady bude zrovna tato beseda…. 

Někteří ani nechtěli položit otázku, jen promluvit.

Případně se zvěčnit s někým mediálně známým, což je další level. Takoví "posluchači"  pak neposlouchají vůbec, hlavním smyslem jejich účasti je mít selfie se známým člověkem. Sáhnout si na něj. A pak se doma pochlubit, že byla v Praze a potkala se s touhle hvězdou osobně….

Nějaké otázky, koho by to zajímalo, hlavní je společné selfie…

    Moderátoři to také někdy mají. Přihřát si svou polívčičku, když sedím na podiu s někým slavným. Udělat to trochu i o sobě. Někdy je to vtipné, pasuje to, ale většinou je to víc trapné. 

Neprofesionální.

 A na otázku, zda má někdo nějaký dotaz, vlastně ani nechtějí odpověď. Oni vědí, na co se ptát. 

A zejména dětské dotazy často ignorují, protože se ptá vždycky někdo zajímavější (z jejich pohledu, samozřejmě) než to dítě, které našlo odvahu a chce se zeptat. Ale je tu vždycky nějaký dospělák, který má potřebu se zviditelnit…!!?

Když je dobrý moderátor, s přehledem to ukočíruje. 

Ale asi je jich jako šafránu, řekla bych podle toho, co jsem viděla…

Ale šlo jen o experiment, pozorovací experiment. Nic z něj vlastně nevplývá, jen mě to zaujalo. Jak se mnozí neumí ptát, zformulovat jasnou a konkrétní otázku…

Ale třeba jsem jen nebyla na správně beseděJ