Svět knihy v letošní roce. Po čase opět v klasickém čase. Bez omezení. Bez jednotícího tématu, což je asi i dobré. Taková všehochuť, každý si vybere.
V pátek s dětmi.
Když jsem ráno viděla ty davy školních dětí mířících k Výstavišti, propadala jsem panice. To bude masakr. To nedám.
Ale člověk ( a dokonce i učitel) vydrží víc, než si myslí. Nešli jsme přesně na začátek, to se ukázalo jako rozumné. Byl čas na rozptyl:-).
Pak fronta u pokladen, vystresované pokladní, v rámci možností ale docela ochotné, byť z jejich obličeje byste to na první dobrou nevyčetli. A co teprve, když jsme zjistily, že máme
o vstupenkový náramek méně a chtěly ho. To chvíli vypadalo na vraždu, leč dostaly jsme ho.
A hurá do víru knižního světa.
Je to letos hodně jiné, hodně ve stanech, pavilony jsou oddělené a kupodivu vzdušné
a nepřecpané. Ty davy se rozptýlí.
Edukativně jsme navštívili besedu pana Miroslava Bobka, o zologajdě a jeho nové knize, Ryšavý knihovník. A bylo to moc fajn, pan ředitel umí hezky vyprávět.
Pak ještě nějaké utrácení, zahlédli jsme besedu paní Terezy Kostkové. Ke stoletému výročí rozhlasu.
Hluboce se klaním před její vlídností a profesionalitou, s úsměvem vytrvale podepisovala a stejně tak mile se s každým obdivovatelem fotila. Společně se vyfotit, sáhnout si na hvězdu, uf... A ona mile a s úsměvem. To bych tedy nedala!
Vím, je to její práce, ale i tak klobouk dolů:-)
V jednu jsme to rozpustily.
Zbytek knižního svátku už bude jen soukromé utrácení za knihy, kterému se nikdy neubráním, ač se snažím být sebedisciplinovaná. Moc to nejde.
A moje audioknihy u stánku Tebenas se také prodávaly. To mě potěšilo. Samozřejmě jsem si to musela zvěčnit na fotce.
Večer pak ještě Přepište dějiny. Kdysi pořad o různých úhlech pohledu na historii, dnes už asi mnohem víc hlavně komerční podcast a hodně drahé knihy. Přesto mě to pořád ještě baví...
A beseda byla zajímavá, to pánové opravdu umí. Navíc to bylo v době, kdy se prostor kolem Křižíkovy fontány zklidňoval, program z jednoho stanu nerušil ten v druhém, nebyl tu řev a hluk, naopak. Podvečerní klid, kde se beseda dala v klidu vyslechnout. Stejně jako Slam Poetry u fontány. Získalo to úplně nové rozměry a náladu.
Uvidíme, co bude dál. Dnes a a zítra.
Zatím Svět knihy nezklamal.
Žádné komentáře:
Okomentovat