Patnáctý březen mám pevně vrytý v paměti. Možná je to tím, že učím dějepis, možná mojí úchylkou na data, možná i tím, že mi prarodiče často vyprávěli, jaké to tehdy bylo. Temná popeleční středa, sníh, zima a zmar. Přijíždějící okupanti na motorkách. Někdo je zdraví radostně, jiný bezmocně zatíná pěst. A to nikdo netušil, že je čeká šest let opravdového pekla. Je to opravdu jeden z nejhorších dní v našich novodobých dějinách. Pokud bych ho chtěla vyvážit nějakou pozitivní zprávou, tak je to dnes přesně sto let, co začal vycházet Švejk. Na pokračování... Hašek byl ale tehdy v dost hluboké depresi, tak nevím, jak moc je to pozitivní zpráva, vyvažující karmu dnešního temného dne. Ostatně, zda je švejkování naším národním sportem, to je téma k diskusi i dnes. Ale já osobně si myslím, že dnešek má být hlavně pietním dnem. Připomínkou okupace. Uvědoměním si, že lidé to v dějinách měli mnohdy výrazně horší, než to máme my dnes. I když dneska to také stojí za starou bačkoru, ale to je zas na jinou úvahu. Dnes si připomínáme protektorát. Víte, že protektor je ochránce a protektorát měl vlastně chránit Němce, co byli v republice utiskováni? To asi není úplně všeobecně známý fakt, byť to, že v roce 1939 vznikl tzv. protektorát Čechy a Morava, česká republika zmizela z mapy Evropy a byla začleněna do říše, to asi víme všichni. Tak na to hlavně nezapomínejme-
Žádné komentáře:
Okomentovat