Co musíme a co ne...

 Občas přemýšlím o bezmyšlenkovitém plnění příkazů, nových nařízení, aktualizací těch stávajících. Prostě přišlo to shora, tak to musíme dělat.  Vnímám, jak jsou dnes ostrakizováni- kupříkladu - příslušníci Československé lidové armády, kteří na hranicích stříleli ty, kdo chtěli přejít za dráty. Prostě bylo to přikázáno...

S trochou nadsázky lze užít ono pelíškovské: 

Rozkaz zněl jasně, muž s brašnou nesmí projet!

  Dnes jim to máme za zlé, vrtíme hlavou, jak mohli...? Mnohdy jsou za to souzeni, ale oni přeci plnili rozkaz? 

Jenže, mohli také dělat, že nevidí? 

Nebo nějak projevit vlastní názor, vzepřít se, alespoň symbolicky. Nu, doba byla zlá. Nešlo to. Prý....

Je mi jasné, že rozkazům či zákonům se špatně vzpíná. Tehdy i nyní. To bychom asi nikam nedošli

 a všude by vládla anarchie. Každý by si dělal, co uzná za vhodné. Proto máme vyvolené jedince, 

o kterých se předpokládá, že jejich nařízení budou mít hlavu a patu. A že my ostatní ta jejich opatření, dle společenské smlouvy, budeme dodržovat. 

Jenže, co když se ta nařízení vzpínají veškeré logice. Pořád platí ono, že rozkaz zněl jasně?! I dneska? 

Někdy to tak hodně vypadá. 

V době, která není krizová, je to jedno. Ale co ta dnešní? Doba je přeci zlá....

   Je ale opravdu nutné kupříkladu policejně zaklekávat lidi, co nemají roušku? Když navíc na bezrouškové poslance či prezidenty nezaklekává vůbec nikdo? Zakazovat pohyb v přírodě a pokutovat pokus o přechod okresních hranic? 

Nešlo by dělat, že nevidím? Nebo projevit vlastní názor a nějak těm "delikventům" jen domluvit? Je třeba tahle bezmyšlenkovitě plnit rozkazy? Nesmyslné rozkazy? 

Nebo nešlo by alespoň měřit všem stejně a zakleknout i ty výše postavené?

Myslím, že mnoho problémů je způsobeno právě tím,  že nařízení jsou nesmyslná, nesystémová, platí jen pro někoho. Někteří aktivní vymahači jsou ochotni nutit vás nosit roušku i v homeofficu a testovat vás chtějí donutit i při pohybu v prázdných prostorách pracoviště, protože prostě, rozkaz zněl jasně....

  Těžké to je, když nemáte obrany proti nesmyslům přicházejícím z tohoto chaosu. 

Třeba mnoha nesmyslům, aktivně atakujícím školství, se prostě bránit nelze. Děti nemohou vůbec nic, musí (ne) maturovat či (ne)studovat, případně (ne)dělat přijímačky dle toho, jak vládní chaotiky napadne. A obrany nemají. Učitelé, kteří by se jich chtěli třeba zastat, také ne, byť jim se údajně dvě možnosti nabízejí. Buď odejít ze školství nebo vstoupit do politiky a bojovat za změny touto cestou...Jiné obrany není. Je třeba bezmyšlenkovitě plnit příkazy.

Je také nutno nějak vstřebat fakt, že když nastane historická fáze těžké doby, pak je dost obtížné být třeba obyčejným pošťákem, protože rozkaz zní přeci jasně, muž s brašnou nesmí projet!!!

A těžká doba je tady už rok.....