Den učitelů

 Slavil se včera. V neděli. A jistě online. Připomínám ho dnes, v pondělí. V modré pondělí. Čekají nás online Velikonoce. Asi i Komenský je slavil. Tedy ten Komenský, kterého portrétoval Rembrandt, jehož výstavu v Praze zabil čínský virus, protože už skončila, aniž by se stihla stát událostí sezóny. Bylo prostě zavřeno.

    Komenského nyní ve veřejném prostoru supluje soudruh Babiš, který vehementně prosazuje úřednickou maturitu. Prý jde o duševní zdraví celé generace. 

Což o to, to my víme. 

Jestlipak on také ví, že se na tom podepsal významnou měrou právě on sám? 

Asi ne, když nyní loví prvovoliče na koblihu úřednické maturity.

    Nevím, jak by to vnímal Komenský, jako učitel národů. Ale tím, že prosazoval názornost, by třeba mohl na jeho příkladu názorně ukázal, kam až může dojít bezpáteřnost a okouzlení mocí. 

   On by si Komenský mohl těch názorných pomůcek v dnešní realitě najít mnoho, třeba jak funguje lež ve veřejném prostoru, nebo pořekadlo, že slibem nezarmoutíš. Krásné by se mu vysvětlovalo, že ryba smrdí od hlavy, stejně jako klasické, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí... Prostě názornost by našel na každém kroku. Schola ludus stejně jako Orbis pictus už své naplnění hledají hůře, ale našly by se ....

Ale mým cílem je vlastně dnes jen jedno jediné. Názorně připomenout den učitelů. Popřát všem kantorům, co bojují, navzdory všemu, co se na ně za poslední rok valí...Co učí a bojují za svoje studenty, kteří jsou vězni nějakých megalomanských nedomyšlených plošných zákazů. Všem kantorům, co nerezignovali. A s nimi i všem dětem, co pořád ještě mají motivaci se učit. I rodičům, co neztrácejí energii v jejich podpoře. 

Prostě všem, pro které den učitelů něco znamená.