Proč to tak je?

 Často v poslední době přemýšlím, proč jsme v takovém svrabu, proč je tu tisíce nemocných a mrtvých?

 Včera jsem na sociálních sítích zachytila zdravici Jena Rena, francouzského herce, který vyslal povzbudivý vzkaz tuším směrem k Nemocnici Na Homolce. Mám toho herce ráda, proto jsem to asi zaregistrovala, vnímala jsem to jako milé gesto. Zároveň mě ale napadlo, že to lze vnímat i tak, že jsme fakt klesli na úroveň rozvojového světa, kterému ti vyspělí musí ukazovat směr a dodávat sil a energie. 

  On to tak asi nemyslel, doufám, ale stejně víc než kdy jindy přemýšlím, proč to tak je?

Já tedy zcela jasně viním vládu, v její nekompetentnosti, netransparentnosti, chaotických příkazech, nevysvětlování, v tom, že svá pravidla oni sami nedodržují. Přičemž už od dob Karla IV. se ví, že největší úctu k zákonům má mít zákonodárce sám.....

Jako stará kantorka vím, že jediná cesta k tomu, aby všichni pochopili a přijali za své, je vysvětlovat, opakovat, vlídně vysvětlovat, stále vysvětlovat, opakovat, mluvit. Řevem a represí se nikdy nic nedosáhne. 

  Leč, jsou i jiné názory. Mnozí tvrdí, že za to můžou lidé ( vždycky samozřejmě s podtextem, že ti jiní, protože já to přeci dodržuji). 

Tvrdí se, že jsme nedisciplinovaní, že nařízení (bez ohledu na jejich smysl) prostě ignorujeme, že se lidé shromažďují, chodí do hospod, na mejdany, nenosí roušku.... 

Tato skupina zcela jasně viní nás všechny...?

 Pak vidím ty narvané nemocnice, těžce nemocné a umírající... 

Říkám si, že kdyby to bylo tak jasné, tak by asi zafungovala alespoň šeptanda, když už nefungují plošné zákazy. Něco v tom duchu, že po našem ilegálním mejdanu je pět lidí v nemocnici a dva mrtví? Po našem výletu skončilo deset lidí v nemocnici, už bychom se asi neměli scházet.... 

To přeci funguje, ne? Nebo mělo by fungovat....

Jsou tito nemocní opravdu nemocní po něčem ilegálním? Nakazil je někdo nezodpovědný? Nebo se té nákaze prostě ubránit nejde? 

To jsou všechno asi otázky spíš řečnické, nevím, zda je na ně odpověď. Vidím víc lidí zodpovědných než těch, co dělají všechno zákazům navzdory. 

Ale také vidím, že se třeba pořád neočkuje, že děti do škol nemohou, ale do továren se vesele chodí. Že se - minimálně podle německých textů- virus víc šíří v uzavřených prostorách a venku ne. Nás ale pořád víc a víc zavírají doma, už vlastně legálně nemůžete ani do lesa...

Vidím, že se udělá zpráva dne z toho, že zdravotníci dostanou mimořádnou odměnu. Ale dostanou ji s půlročním zpožděním, zdaněnou, a v podstatě - třeba proti poslaneckému, dosud nijak nekrácenému platu, směšně malou. Nebo v porovnání s odměnami, které byly rozdány na ministerstvech a o kterých se včera sociální sítě také zmiňovaly. V hlavním zpravodajství jsem o nich ale neslyšela, tam se řešilo pár desítek tisíc pro vyčerpané sestřičky a doktory....

Vždycky, když se objeví náznak úlevy, vystoupí nějaký další oborník s vizí o další mutací, která bude zabíjet ještě víc a určitě bude ještě hůř. Jako by hlavním cílem bylo ty lidi zdeptat, ne je povzbudit. 

Děti do škol nechodí, nejstarší generace je totálně izolována v domovech důchodců a LDNkách, kultura nefunguje, amatérský sport také ne, nikam nesmíme, a stejně se nákaza šíří- alespoň podle dostupných statistik víc a víc? 

Tak kde je chyba? Jak se s tím dá bojovat? Co děláme špatně? 

Hledám odpovědi ve španělské chřipce, která pak nečekaně odezněla, aniž by se vlastně vědělo proč, Bude to i nyní? Nebo naopak, přichází nyní apokalypsa? 

Můžeme si za to sami? 

No, z části si za to můžeme hlavně podle hesla, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Jen neumím pojmenovat tu naši kolektivní vinu, za kterou máme trest v podobě současné vlády.

Nebo jak to vidíte vy?