Dětská hřiště

 Tak nám zavřeli i hřiště pro děti. Všechno je samozřejmě řádně odůvodněné, vysvětlení vyšší mocí, bojujeme proti viru!

 O děti se postaráme doma, však také ani my, dospělí, nikam nesmíme, tak se můžeme plně věnovat dětem, vytvářet jim inspirativní prostředí a rozvíjet jejich osobnost. A pohyb už dávno patří k zapovězeným činnostem, tak se vlastně ani není čemu divit.

 Jen mi stejně pořád pár věcí neštymuje. Třeba ty nezavřené továrny, kde se virus šíří stejně jako na tom dětském hřišti. Pravda, dětské hřiště nenese zisk, ale pokud bojujeme za zdraví národa, jak je odůvodněné zavřené hřiště, pak na všech frontách? 

Jasně, pláču na nesprávném hrobě. A navíc je to tu tak už profláknuté, že se není čemu divit. 

Ani nelpím na hřišti, ostatně, ani jsme tam moc nechodili, z vlastního rozhodnutí. A to je pro mě kámen úrazu, že nemám možnost vlastního rozhodnutí. To je pro mě nejvíc palčivé. A to, jak někteří plní, někdy opravdu nesmyslná nařízení státu, automaticky, bez vlastní invence. Často dokonce ani nejde o nařízení, ale o doporučení, stejně je splníme. 

Jako dětská hřiště. Někde je nechali fungovat, protože děti, ať si myslíme o boji s virem co chceme, prostě pohyb potřebují, nemohou sedět zavření v paneláku. Na vsi je to jiné, ale město dětem dneska moc prostoru k pohybu nenabízí. A když se nebudou hýbat, nebudou mít imunitu, snadněji onemocní, nakazí sebe i jiné, prostě začarovaný kruh. 

Tak tedy, někde je nechali, s doporučením, ať rodiče sami zváží, ať dodržují rozestupy a další příkazy, ale ať si tady děti mohou zadovádět. Jinde striktní zákaz. Prostě zavřeme ty děti, až zčernají! Nějaká osobní odpovědnost tady nikoho nezajímá, prostě plošný zákaz platí. 

A pak kouknu na čísla, která nám pouštějí do éteru a máme tedy předpokládat, že jsou pravdivá. A ta pořád rostou. Navzdory zavřeným dětem a nefungujícím hřištím. Tak jak to tedy je? Vím, je to řečnická otázka. 

Vyprovokovalo ji několik hřišť obkroužených policejní páskou, jako že tady je smrtelně nebezpečno...

Ti, co se o své děti umí postarat, to dají. Ale napadlo někdy někoho, že jsou i tací, co tomu rodičovství dvakrát nedají? Co tyhle děti? Už jsme je prostě odepsali, protože to je tak nejjednodušší? 

A i ty s dobrým zázemím. Nenapadlo někdy někoho, kdo tahle hromadně zakazuje a pořád jen straší, co to udělá s jejich psychikou? 

Nu, my v Praze zatím můžeme jít dál, proskočit se v parcích. Ale jednak to nejde všude a jednak, kdo ví, kdy se to den ze dne zruší? Třeba jak závodní stravování?:-)