Zachariáš

Život je někdy ( často) trochu nespravedlivý. Přijde něco nového a to staré upadá v zapomenutí. Pokud se to týká věcí, je to skoro jen dobře. Pokud se to týká živých bytostí, je to většinou probléme. Neopouštěj staré známé pro nové, zpívá se v jedné populární  písni. Nedělám to,ani v případě zvířat, už vůbec ne Zachariáše, byť to po letošním létě tak vypadá. Max kam se podíváš:-) Není tomu tak, Zachariáš má stále výsadní postavení v mé přízni, jen už nevyvádí tolik kousků jako rozpustilé štěně, není se svými šedinami již tolik fotogenický jako divoké mládě, je to prostě už stařík. To ale neznamená, že se na něj zapomíná. Naopak. Léto pro něj navíc nebylo tak veselé a hravé jako pro Maxe. Nejdřív ztratil podstatnou část z lidské smečky, pak mu odešel i kamarád vlčák a ve finále se měl sžívat s malým divokým vetřelcem, ze kterého byli všichni kolem paf:-). Nesl to těžce, často se projevovala jeho skrytá agresivita, takže se pěkně serval. Max tedy dostával drsné lekce hned od začátku. Přesto si nedal říct, provokoval ho kudy chodil,lákal ke hře, ale marně. Zak si na svůj klid a pohodlí sáhnout nenechal. A to ani tehdy,když ho Max rychle přerostl. Dnes už spolu koexistují. Kámoš zatím nejsou,ale mohou jít spolu na procházku, být spolu na dvorku, ba i společně jíst. Jen neumí (zatím) být společně v mé přítomnost. Tehdy Zak žárlí a Max nesmí být v mé blízkost. Což si samozřejmě nenechá vysvětlit, takže je to někdy docela adrenalin. Ale oni se to naučí:-)
Když je sleduji, velmi často mi vyvstává na mysli mistrovství Karla Čapka. Ne, že  bych ho objevila až nyní, jeho Dášeňku jsem milovala už jako dítě. Jen nyní, když vidím ty drobné detaily a nuance, které tak krásně zachytil, jako by mi jeho řádky ožívaly před očima. A soužití štěněte a jezevčíka by určitě také vydalo na pořádnou knihu. Patrně humorné drama:-). Zachariáš v hlavní roli. Tentokrát:-)