.....je zrádná a záludná nemoc. Postihuje ženy mladé i staré, ba
i muži mohou onemocnět. Mnozí z nás s ní mají zkušenost, ať už
vlastní či zprostředkovanou. A vždycky je to obrovský zásah do života. Když Vás
ještě vyděsí statistiky, že každá osmá žena (některé dokonce tvrdí, že každá
šestá) je nebo byla nemocná, lze k přívlastkům přidat ještě i rozšířená.
Proto jsem se letos vydala na Avon pochod. Považuji to za akci záslužnou a
přínosnou, tudíž jsem ji zařadila do svého plánu na nedělní odpoledne. Netušila
jsem ovšem, o jak monstr akci půjde. Staroměstské náměstí bylo doslova
zarůžovělé. Nebo spíš v bordo barvě hezkých triček, navržených
Taťanou Kovaříkovou. Tričko sloužilo jako vstupenka, takže rázem vzniklo takřka jednobarevné moře lidí, které vytáhla do pražských ulic potřeba nějak pomoci v boji s touto nemocí. Staromák se proměnil ve shromaždiště a start. Samozřejmě, motivován známými osobnostmi, které akci zaštiťují. Mně se moc líbila Monika Absolonová, která přišla i se svým pejskem. A psi pak šli i v mohutném průvodu. Někteří dokonce ověnčeni zmiňovaným trikem. Hrálo se, povídalo, místy mě to až dojímalo. Cesta se ukázala překvapivě dlouhá, jeden by řekl, že do Žlutých lázní je to coby kamenem dohodil. Ale není. Možná tramvají nebo autem, ale pěšky to dalo dobré dvě hodinky. Ale příjemné. A povzbudivé. Někteří, pravda, nevydrželi a popojeli již zmiňovanou tramvají, ale nutno spravedlivě konstatovat, že většinou maminky s malými dětmi. Jinak se šlapalo poctivě. Mladí, staří, ženy, muži, děti a i již zmiňovaní psi. I fretku jsme viděliJ. V lázních samotných to už bylo trochu maso, přeci jen takový dav na jednom místě někomu (mně) nedělá moc dobře. Náhle nebylo moc k hnutí, dost obtížné bylo probojovat se na toaletu, nicméně, vše probíhalo s úsměvem a v pohodě. Program byl avizován do večerních hodin, ale dala jsem prostor jen několika proslovům (některé mě až dojaly), vystoupení Moniky Absolonové (ta je fakt milá a příjemná) a šlo se domů. Tedy, už jelo. Tramvají. Tam jsem učinila takový zajímavý postřeh. Do vozu nastoupilo poměrně dost žen, mnohé i těhotné (a šly na pochod), s dětmi i starší dámy. A sedmnáctka byla shodou okolností plná sedících mužů. I mladých, i ve středním věku. Rázem otočili své pohledy z tramvaje ven nebo je přilepili k mobilním telefonům. Že by pustili těhotnou paní či unavenou dámu výrazně staršího věku sednout, ne. Vyskakovaly ženy, které uvolňovaly místa. Moje kantorská povaha se nezapřela a jednoho chasníka jsem upozornila na těhotnou visící nad ním. No, vstal, ale zdálo se, že by mě nejradši zakuchnul. Tak nevím, byla to blbá tramvajová náhoda nebo fakt máme některé muže takové pařezy? Nechci si ale kazit dojem z příjemné akce, Avon pochod je myslím smysluplná charita, osvěta a pomoc a určitě stojí za podporu. Za rok jdeme zaseJ
Taťanou Kovaříkovou. Tričko sloužilo jako vstupenka, takže rázem vzniklo takřka jednobarevné moře lidí, které vytáhla do pražských ulic potřeba nějak pomoci v boji s touto nemocí. Staromák se proměnil ve shromaždiště a start. Samozřejmě, motivován známými osobnostmi, které akci zaštiťují. Mně se moc líbila Monika Absolonová, která přišla i se svým pejskem. A psi pak šli i v mohutném průvodu. Někteří dokonce ověnčeni zmiňovaným trikem. Hrálo se, povídalo, místy mě to až dojímalo. Cesta se ukázala překvapivě dlouhá, jeden by řekl, že do Žlutých lázní je to coby kamenem dohodil. Ale není. Možná tramvají nebo autem, ale pěšky to dalo dobré dvě hodinky. Ale příjemné. A povzbudivé. Někteří, pravda, nevydrželi a popojeli již zmiňovanou tramvají, ale nutno spravedlivě konstatovat, že většinou maminky s malými dětmi. Jinak se šlapalo poctivě. Mladí, staří, ženy, muži, děti a i již zmiňovaní psi. I fretku jsme viděliJ. V lázních samotných to už bylo trochu maso, přeci jen takový dav na jednom místě někomu (mně) nedělá moc dobře. Náhle nebylo moc k hnutí, dost obtížné bylo probojovat se na toaletu, nicméně, vše probíhalo s úsměvem a v pohodě. Program byl avizován do večerních hodin, ale dala jsem prostor jen několika proslovům (některé mě až dojaly), vystoupení Moniky Absolonové (ta je fakt milá a příjemná) a šlo se domů. Tedy, už jelo. Tramvají. Tam jsem učinila takový zajímavý postřeh. Do vozu nastoupilo poměrně dost žen, mnohé i těhotné (a šly na pochod), s dětmi i starší dámy. A sedmnáctka byla shodou okolností plná sedících mužů. I mladých, i ve středním věku. Rázem otočili své pohledy z tramvaje ven nebo je přilepili k mobilním telefonům. Že by pustili těhotnou paní či unavenou dámu výrazně staršího věku sednout, ne. Vyskakovaly ženy, které uvolňovaly místa. Moje kantorská povaha se nezapřela a jednoho chasníka jsem upozornila na těhotnou visící nad ním. No, vstal, ale zdálo se, že by mě nejradši zakuchnul. Tak nevím, byla to blbá tramvajová náhoda nebo fakt máme některé muže takové pařezy? Nechci si ale kazit dojem z příjemné akce, Avon pochod je myslím smysluplná charita, osvěta a pomoc a určitě stojí za podporu. Za rok jdeme zaseJ
Shromaždiště
Staroměstské náměstí se vybarvujeNěkteré malé ženy se nebojí ani hovořit na mikrofon. A jdou také:-)
Start
Prochází se touto výchozí branou
Národní třída, v podstatě také revoluce. V pomoci potřebným
Růžová vlna pod Zlatou kapličkou.
Někteří řidiči asi neměli z pochodu velkou radost. Ale nikdo netroubil!
Na Vltavě lze vidět ledaco. Tady nejde o havárií,ale o šlapadlo. Docela věrohodné:-)
Vskutku jde o růžový veletok
Zde jeden psí fešák v pánském tričku. Získal si velkou pozornost
I mistr Jirásek průvodu pokynul
Stejně jako Palacký....
Pod vyšehradskou skálou se míjíme s tramvají. Bez problémů a s úsměvem
Konečně cíl
Dorazilo fakt hodně lidí
Žluté lázně jsou rázem růžové
Zde zmíněná fretka, i ta došla
Těžko tady někoho najít. Všichni jsou tak stejní...:-)
I hudba je růžová
Žádné komentáře:
Okomentovat