…je letos druhého. V tomto případě ovšem datum nehraje
tak zásadní roli, prostě v obecném vnímání je dnes prvního září, neb se
jde do školy. Prvňáčci většinou s nadšením, deváťáci s okázalou nechutí,
ti ostatní podle svého naturelu a také podle toho, koho potkají. Ti, co mají
kliku na dobré kantory a výborné spolužáky se jistě těší, stejně jako ti, kteří
to mají naopak, neskrývají nechuť. Byť díky naší mediokracii je děsně in se
netěšit obecně, takže díky mediální masáži jdou většinou do školy s nechutí
takřka všichni, ba i ti prvňáci. Protože je všichni dávno předem straší, jaká
je čeká hrůza a utrpení.
No, někde asi ano, leč troufám si optimisticky tvrdit, že to
rozhodně není pravidlo.
Občas těm s viditelným odporem ke školním lavicím říkám
(teď tedy se pohybuji ve středoškolských vodách), že nemusí studovat. Mohou
pracovat a hned. Nebo nepracovat. Také hned. To vše je dneska možné, tak nač se
trápit ve školních lavicích a ještě na to nadávat?
Nu, ale to rychle míří jiným směrem, než jsem se vypravila. Dnes chci, pozitivně naladěna, na startu nového školního roku věřit, že do škol přichází ti, kteří chtějí. Na obou stranách barikády. Protože špatný kantor zničí sebelepší třídu, stejně jako negativně naladěná skupina dětí zlikviduje i dokonalou reinkarnaci Komenského. Proto je potřeba rovnováha (ta pozitivní) na obou stranách, kterou musí vyvažovat ještě pozitivní rodičovská (i jiná) veřejnost. Takže ve hře je příliš mnoho neznámých (a to nemluvím o předčasných volbách a nových ministrech a nových, rádoby dobře metoucích košťatech…). Je patrné, že se vstupuje na velmi tenký led. Proto přeji všem, aby je unesl a přenesl přes deset měsíců vzdělávání (to v tom lepším případě) úspěšně a bez ztráty květinky.
Nu, ale to rychle míří jiným směrem, než jsem se vypravila. Dnes chci, pozitivně naladěna, na startu nového školního roku věřit, že do škol přichází ti, kteří chtějí. Na obou stranách barikády. Protože špatný kantor zničí sebelepší třídu, stejně jako negativně naladěná skupina dětí zlikviduje i dokonalou reinkarnaci Komenského. Proto je potřeba rovnováha (ta pozitivní) na obou stranách, kterou musí vyvažovat ještě pozitivní rodičovská (i jiná) veřejnost. Takže ve hře je příliš mnoho neznámých (a to nemluvím o předčasných volbách a nových ministrech a nových, rádoby dobře metoucích košťatech…). Je patrné, že se vstupuje na velmi tenký led. Proto přeji všem, aby je unesl a přenesl přes deset měsíců vzdělávání (to v tom lepším případě) úspěšně a bez ztráty květinky.
Přeji dětem chápavé a moudré kantory, učitelům vstřícné, sympaticky
rozjívené a po vzdělání bažící žactvo (i utopie má své místo v životě:-)) a všem empatickou a
spolupracující rodičovskou veřejnost. Aby škola nebyla souboj, ale spolupráce, ba i
vztah. Vím, že chci asi mnoho, ale kdy jindy mít velké cíle, sny a očekávání
než na startu.
Já se třeba dnes na svoje studenty těšila (v červnu si
povíme své:-)),
bylo to milé setkání a jsem v napjatém očekávání, co tento rok přinese.
Přišli nám dnes sebejistí staří i rozechvělí noví, kteří se
vzápětí odjeli seznamovat do Jizerských hor.
(ti „staří“ patrně do pražských hospod, ale to, na rozdíl od
primánů, bez našeho požehnání a asistence)
A ti nejstarší, tedy my, uvízli ve sborovně. I my máme nové
kolegy, nové zážitky (bohužel i ty smutné až tragické), je třeba probrat, zažít
a vystartovat. Takže všem, pravou, vykročte letos pravou…
Přeji pevné nervy a studenty se správným přístupem:)
OdpovědětVymazatReinkarnace Komenského!!?toto sousloví mě pobavilo...takže hurááá hledat, v kom se skrývá:-) m.
OdpovědětVymazatPřeji správný první krok, ať vydaří se, celý školní rok:-)))!
OdpovědětVymazat