Příběh takřka xenofobní

Snažím se být tolerantní ke všem, i k nepřizpůsobivým minoritám, byť některých, minimálně jazykových, konotací se asi nezbavím do konce života. Myslím tím třeba zažité označení pro bratry ze země, kde zítra již znamená včera. Jsou to prostě Rusáci. Již několikrát jsem byla opravena, že jde o xenofobní, neřku-li rasistický termín, takže minimálně ve sborovně, potažmo ve škole, to mám zakázané používat. Přitom třeba ruskou literaturu miluji, odjakživa. Ovšem jsou to Rusáci.

 A tak bych mohla uvádět i jiné jazykové odstíny, které zavánějí xenofobií, přičemž se v podstatě cítím, respektive snažím, být tolerantní. Ovšem během odcházejícího léta jsem o své toleranci vzhledem k cizincům občas zapochybovala. Nejvíc v bazénu a sauně, kde setkání se skupinami rozeřvaných Rusů, uječených Italů či velmi hlasitých Němců vždycky ve mně vybudilo skoro odpor. Patrně tady nejde o cizince jako takové, většinou se každá partička chová nevhodně či hlasitě, leč tady v tomto prostoru to bylo nějak markantnější. Nu, vzhledem k tomu, že bazén je v hotelu, dá se setkání s cizinci očekávat, stejně jako v centru města, nicméně zaráží mě ta netolerance. Jejich.

Dělají si prostě, co chtějí. A my jim to tolerujeme (to ovšem nemluvím o sobě).

Italové řvou v sauně a vystavují na odiv svá pubertální přirození (několikrát jsem proto raději saunu opustila, neb ani personál s nimi nic nezmohl), Rusové jsou odjakživa přesvědčeni, že jim všichni musí uhnout, takže vás v bazénu div neutopí, Němci, ba i Angličané, to mají podobné. Minimálně na Proseku jim všechno tolerují. Je mi jasné, že klienty si musíme předcházet, jen mě napadá, zda za každou cenu? Zda pravidla, která platí pro běžné návštěvníky, nemusíte najednou dodržovat, protože jste movitý Angličan, arogantní Němec či uřvaný Ital? Nebo jen prostě turista či cestovatel, klidně i český,který se na dovolené chová jak utržený ze řetězu.

 Je bohužel asi pravděpodobné, že české skupiny se podobně chovají v zahraničí, ale mám někdy pocit, že tam na ně mají stejný metr jako na svoje vlastní nezbedy. Prostě jim to netolerují jako tady.

     Abych nebyla jen v bazénu, třeba takové divadlo. Národní nebo Státní opera. Běžně potkáváte otrhané cizince s batůžkem. Nikdo je nevyhodí, ještě se jim uctivě klaní, ó díky bohu, že jste přišli. 
Nějak si nedovedu představit, že by vás v orvaných džínech a s krosničkou na zádech vpustili do opery ve Vídni či třeba do La Scaly v Miláně.

   Tudíž se ptám, co je ještě tolerance a co už podbízivost? 
A neprobouzíme si tu xenofobii v národu sami, když vše toto respektujeme?  

Nu, já někdy s xenofobii svojí vlastní bojovat musím. Jen nevím, zda jde opravdu o boj s xenofobií či s něčím, co vůbec nemá jméno…