Pozor na dětskou obezitu, radí mnozí osvícení dietologové rodičům i základním školám. Argumentují, že ne všechno co má vzor v Americe, musí být správné a in.
Na tom něco je. Valit se životem jako neforemná koule je jistě frustrující a dokonce i nebezpečné. Možná by se stravovací návyky nejen mládeže odvíjely jinak, kdyby pan Mc Donald netoužil po splnění svého amerického snu, takže by nám nepředhodil svoji obloženou housku.
Otázka je, jestli zhubnout lze. Není možné si nevšimnout, že někteří lidé, zejména ženského pohlaví, jako by se kulatily bez vlastního přičinění. Údajně tloustnou i ze vzduchu. Nejprve to řeší dietou, posléze hladovkou a následně hospitalizací v nemocnici.
Vymažte ze života mnoha dětí coca- colu a brambůrky – a zemřou hlady. Zdravé svačinky často skončí v koši, sáček brambůrků Bohemia nikdy. Není to laciná moralitka, zažívám to dnes a denně ve škole. Není-li po ruce dozor, nejdou ani na oběd do jídelny. Vedle v KFC je to totiž lepší. Nejspíš je jim jedno, že jídlo v jídelně rodiče zaplatí tak jako tak. Jediné, co je zajímá, je proklatě dobré kuře. Zalité litrem Pepsi Coly.
Nedávno jsem četla statistický průzkum naší obezity a dozvěděla jsem se, že jsme se bezpečně usadili na špici pelotonu. V něčem holt musíme být první.
Někdy mě napadá, jestli jsme nepochytili obavy našich předků, kteří se pořád báli hladu a bídy, že si teď preventivně děláme zásoby na horší časy?
Člověk by řekl, že o jídlo se dnes člověk bát nemusí. Ale když vidím některé syslí tváře bez rozdílu věku, nutí mě to očekávat hladomor každým okamžikem. Kupodivu mám v daném ohledu víc odpůrců než byste čekali.
Vidím v tom určitý alibismus. Hubnutí totiž není přes jeho zdravotní pozitiva nic příjemného. Pneumatiky kolem pasu se udržují snadněji než vyzáblá figura ala modelka.
A to nemluvím o sportu. Vždycky mi bylo jasné, že jedině pohyb je lék na všechna ta kila navíc. Ale donutit se k pravidelnosti je mnohem těžší, než cestou z práce zarazit v cukrárně.
Domnívám se, že by se tlouštíci neměli tolik vyčleňovat z lidské společnosti. Vyzáblé modelky vskutku nejsou reprezentativním vzorkem současné společnosti. Počet lidí, kteří by se cítili sebevědomě, by tímto způsobem výrazně stoupl a stejně radikálně by se snížil počet esteticky frustrovaných buřtíků.
Mimochodem obézní, kteří jsou jak známo mnohem méně vrásčití než ti tabulkově štíhlí, se mohou právě proto cítit věčně mladí. Když se přenesou přes všechny nemoci z nadváhy, v takových šedesáti jejich obličej vypadá rozhodně mladší, než výraz člověka asketicky štíhlého.
Je to vlastně strašně nespravedlivé, nehledě na to, že čekat na lepší vizáž do šedesáti se nejeví jako příliš optimistické.
I tady ovšem existuje jedna zákonitost, kterou jsem objevila, když jsem se v disciplíně zhubnout a zase nabrat začala cítit jako odborník. Ukazuje se, že lidé, kteří se tlustí narodili, tlustí i zemřou. Záleží asi jen na tom, zda umřeme v depresi nebo vyrovnaní se svoji nadváhou. Ti hubení, co nás budou pohřbívat, se pod naší rakví tedy pěkně prohnou.
P:S: A to se Mc Donaldu vyhýbám velkým obloukem a jsem vyznavač racionální stravy. Je to prostě nespravedlivé Odnikud nikam. Ale zase mám obalené nervy, to prý je také dobré. No, nevím:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat