Čtvrtá adventní neděle

Jsou lidé, kteří o adventu uklízí, smýčí, nakupují, pečou cukroví. A jsou jiní, co se poflakují po vánočních trzích se svařákem v ruce, odmítají vstupovat do chrámu spotřeby a nemají vycíděné nádobí po babičce. Zcela přirozeně patřím k těm druhým. Letos jsem se rozhodla svoje zaběhnuté rituály trochu pozměnit. Člověk totiž čas od času potřebuje určitou změnu. Někteří změny přímo vyžadují. Mně je jasné, že pro někoho, kdo je od podstaty konzervativní, nebude vůbec žádná legrace začít měnit zajeté koleje. Už jsem si to párkrát zkusila, vyrazit v době předvánoční do supermarketu s naivní myšlenkou, že v klidu nakoupím. Věřím třeba, že když půjdu dopoledne, vyhnu se nepříjemné hromadné tlačenici. Jsem ovšem na hlubokém omylu, zřejmě podobná myšlenka napadla vícero lidí. Možná se mi časem povede objevit časovou skulinku, kdy lze nakupovat jako člověk. To je totiž docela problém. Protože tak jako tak člověk něco nakupovat musí, sváteční atmosféra vybízí k laskavosti, narvané obchody naopak probouzejí zuřivost. Copak takhle vypadá ekonomická krize? Většinou bývám bezradná, jako moje babička, která když se blížily svátky, prohlásila, že do toho blázince ji nikdo nedostane, a pod stromeček nám nadělila každému stokorunu. Situace se za několik desetiletí zjevně nezměnila, snad jen, že stokorunou dneska nikoho neuctím. Některým lidem jde přitom pobyt v přeplněných ulicích přímo k duhu. Stačí se podívat z okna. Tam se valí proudy nákupů chtivých spotřebitelů a hromadně atakují například Palladium. Prý proto, že tam mají absolutně všechno. No, nevím…Nutno ale říci, že všichni moji přátelé mají na věc podobný náhled jako já. Ještě jsem se osobně nepřátelila s někým, kdo by se v podobné situaci vyžíval. Naštěstí se lze těmto seskupením úspěšně vyhýbat. Sice hrozí, že nebudete úplně in, protože nedokážete zachytit nejnovější módní trendy, ale za uchování duševního zdraví je to docela přiměřená cena. Potom už lze strávit čtvrtou adventní neděli v tichém rozjímání či klidnou procházkou. To se jeví jako dobrý nápad, protože chůze dokáže srovnat myšlenky. Možná by mělo být povinné se během adventu procházet, a pak by třeba ubylo zběsilých nakupujících. Ovšem procházení jako takové nevydrží člověku dlouho. Obzvlášť v dnešním mrazivém počasí. Jediný účinný způsob, jak přežít předvánoční šílenství, je proto zřejmý. Obrnit se lhostejností a běsnění kolem vůbec nevnímat. A pokud k tomu chybí nadání, musí nastoupit silná vůle. Během dnešní čtvrté adventní neděle jsem tedy raději zkusila dlouhou mrazivou procházku. Zachariáš jásal, a když se budu snažit, brzy budu jásat i já. Vyhnu se nákupnímu šílenství, o svátcích nepřiberu a možná i přijdu na jiné myšlenky. Během pěti kilometrů denně člověk už něco vymyslí. Zároveň začínám pilovat konverzaci. Napřed s pejskaři v parku, později i jinde. Vyzbrojena empatickou schopností konverzovat s kýmkoli o čemkoli pak budu moci beze strachu vyrazit i do narvaného obchodu. Teď se ovšem hřeji u čtvrté adventní svíce a osnuji plány, jak v příštím týdnu objevit časoprostorovou díru, kdy bude v obchodech málo lidí. Když změna, tak změna.