Čertův švagr

........ či spíše švagrová
   Už hezkou řádku let se zabývám otázkou, jestli mám švagrovou považovat za přínos nebo za ztrátu. Z matematického hlediska je jistě přínosem. Rozšířila naši rozvětvenou rodinu nejen o své v bolestech (největších na celém světě) zrozené děti, ale i o svoje poměrně početné příbuzenstvo. Když ovšem beru v potaz, že od svatby není s bratrem kloudná řeč, tedy starý bratr zmizel a nový se neobjevil, jsme náhle v minusových hodnotách. Vycházet se švagrovou je úkol hodný Filištína. Švagrovou si nevybíráte, a přesto patří mezi vaše nejbližší. Scházíte se na rodinných oslavách, kde se na sebe křečovitě usmíváte. To je ta lepší varianta. O té horší raději psát nebudu, bylo by to Odnikud nikam. Zajímavé je, že v mnoha jazycích je termín pro švagrovou hodně podobný termínu sestra. Nám nelingvistům je ovšem tento překlad utajen. Přesto bez ohledu na původní národnost jsme schopny jako rodilé Angličanky klábosit tak akorát o počasí. Případně ještě mohu tiše vyslechnout kritiku svého zhýralého a nezodpovědného života. Dlouho jsem se mylně domnívala, že všechny zápory svého vlastního charakteru mám dokonale zmapované a vím, kde mě tlačí bota. Řeklo by se, že člověk v mém věku je již hotový a zformovaný, a nové vlastnosti se hledají už jen velmi těžko. Avšak švagrová umí zázraky. Dokáže objevit takové neduhy v mé povaze, že bych sama od sebe kůrku chleba nepřijala. Někdy dokonce dovede obratně převést do mínusu to, co jsem dosud vnímala pouze v plusových hodnotách. Netušila jsem třeba, co všechno mohou vyprovokovat třeba moje záliby. Žádné smysluplné trávení volného času, naopak. Zkrátka, v rodinných vztazích je pořád co zlepšovat. Někdy sice nabývám dojmu, že zlepšuji jenom já, ale to jistě není na škodu věci. Nicméně i z tohoto bludu mě ovšem švagrová rázně vyvede, a tak pokorně poslouchám její prazvláštní rady, co mám dělat se svým životem a svojí nesnesitelnou povahou. Co by jeden neudělal pro klid v rodině? Nevím sice, co zaručeně pomůže, ale snažím se. Dlouho jsem nevěděla jak. Až mě napadlo hledat v moudrosti českých přísloví. Takové mlčeti zlato je vskutku dobrá rada nade vše. Ne, že by to nebyl zajímavý pokus. Dokazovat, že vyřčené slovo nevrátíš ani párem volů, není třeba. O to víc, že to již mnozí potvrdili dávno před námi. V době vánoční jistě půjde všechno líp. Pochválím úplně nejlepší cukroví na celém světě, tiše pomlčím, a určitě bude dobře. Alespoň chvíli.