Knihkupectví Daniela

   Dnes jsem měla autogramiádu v knihkupectví Daniela v Benešově.  http://www.knihkupectvi-daniela.cz/ Docela jsem se těšila, přeci jenom je to pro mě stále věc neobvyklá. Ovšem hned ráno mě paralyzoval sníh. Chtěla jsem jet autem a bílá čepice na mém autíčku nevěstila nic dobrého. Nicméně jsem si řekla, že jsem už velká holka a musím to zvládnout. Nejhorší byla nakonec ta ranní cesta do práce. To jsem jela, na tachometru dvacet a v očích smrt. Přikrčená za volantem jako predátor- to abych lépe viděla. I tak jsem místy jela popaměti. Ale do práce jsem dojela, a když během dopoledne přestalo sněžit, začala jsem věřit, že dojedu. Pravda, jela jsem do Benešova skoro dvě hodiny, ale dojela jsem včas a povedlo se i zaparkovat. Jeden by neřekl, že i v Benešově jsou modré zóny. Knihkupectví Daniela je na náměstí, vlastní ho paní Daniela Bendová a je to krásný rodinný podnik. Cítila jsem se tady velmi hezky a moc mě potěšilo, že přišli i nějací čtenáři, kterým jsem s velkou radostí knihu podepsala. Moc mě potěšilo setkání s mojí profesorkou dějepisu paní Rennerovou, která mě učila historii na gymnáziu. Je to dáma stále velmi vitální s absolutním rozhledem. Moc mě potěšilo, že si mě pamatuje (maturovala jsem u ní v roce, který tedy raději neprozradím :-)Když se zamyslím sama nad sebou, nedala bych za sebe ruku do ohně, že si pamatuji všechny svoje studenty. Klobouk dolů. A koupila si mojí knížku, což je radost na druhou. Úplně zaskočena jsem byla rozhovorem pro noviny - Benešovský deník, který byl zakončen fotografováním. Poctivě jsem vyloudila křečovitý škleb, jsem totiž hrozně nefotogenická. Ale povídání bylo velmi příjemné. Stejně jako celý pobyt v knihkupectví Daniela. Paní Bendová mi na závěr dala láhev sektu (objevila na mých stránkách, že ho mám ráda, což vnímám jako úžasnou pozornost), krásnou květinu a ještě hezčí knihu. Velká radost. Pak jsem skočila do vozu a v tom šíleném počasí se přesunula zpátky domů. Cesta dobrá, horší to bylo s parkováním. V devět hodin večer najít volné místo na Letné je dost těžké. Tak jsem tam dobu kroužila jako bludný Holanďan, až jsem se kamsi vecpala. Doufám jen, že se tam pod nánosem sněhu neukrývá nějaký fingovaný zákaz. Nejtěžší úkon je za mnou, mohu domů a s úlevou relaxovat. Dlouhý den, ale krásný. A všem, co třeba někdy navštíví Benešov, vřele doporučuji knihkupectví Daniela. Jednak je skvěle zásobené, jednak jsou tam úžasní lidé. A navíc mají Odnikud nikam.:-)