Štědrý den

Prosinec je bohatý a sváteční měsíc. Jedno ale nezvládá, klid a pohodu. Přesněji řečeno, avizovaný klid a pohodu. Došlo mi to už v dětském věku, kdy jsem celá vystresovaná počítala dny do příchodu Ježíška a bála se, že zrovna nás letos vynechá. Bylo velmi frustrující poslouchat všechny ty výhrůžky, že když nebudu hodná, Ježíšek nepřijde. Fascinující byl i tehdejší předvánoční úklid, vyndat všechno nádobí, vyčistit ho a znovu přerovnat. Zjevně se razilo heslo, že v neuklizeném bytě Vánoce (tehdy ovšem ještě s malým v) prostě nebudou. Nejspíš šlo o nějakou novodobou tradici, která měla povýšit pracujícího člověka nad poflakujícího se kapitalistu. My děti bledly a bledly, a bylo zřejmé, že namísto vánočních koled, které ostatně moc nezněly, budeme smejčit dětské pokojíčky.
Pamatuji se, jak jsem náhodně objevila nějaké dárky ukryté pod postelí, ale nevěděla jsem, jak se k nově vzniklé situaci postavit. Oznámit to nahlas nepřipadalo v úvahu, protože by následovalo kázání typu, že strkám nos, kam nemám. Podívat se dovnitř se mi zdálo vzhledem k bytelnému vánočnímu papíru a silonovému motouzu zcela nemožné, a nic jiného mne ne a ne napadnout.
Nakonec to prolomil bratr plížící se s vysavačem za mnou. Poté, co nechal prastarou Etu spokojeně řvát, čímž imitoval naší pracovní aktivitu, popadl krabici a zkušeně s ní zatřásl.
Vybavuji si, jak se mi to zdálo nebezpečné. Ne kvůli tomu luxování. Nesedělo mi to třepání. Jistě jsem se obávala, že by se potencionální dárek mohl rozbít.
Problém je, že vánoční stres přetrval i do dospělosti. Jako by byla chyba ve svátcích samotných. Bez dárků nejsou a působí neúplně. Možná to bude pravý důvod, proč se v našich zeměpisných podmínkách ujalo nákupní šílenství.
Každý prostě slaví, jak umí. Poklidné posezení je přijatelné, vánoční šílenství příšerné. Občas si představuji, co nastane, až Vánoce úplně zruším a budu se tvářit, jako že nejsou.
Myslím, že někteří by moje rozhodnutí s úlevou přivítali. A když se to někomu nebude líbit, navrhnu totální separaci.
Domyšleno platí, že co není vhodné pro jednoho, může se líbit druhému. Tím spíš, že máme demokracii.
Myslím, že je na čase, aby se hlavně média nad nastíněným problémem zamyslela. Když mohou od října vyhrávat jednu koledu za druhou, měly by si uvědomit, že ne každý chce slavit Vánoce univerzálním způsobem. Že jsou lidé osamělí, lidé, kteří někoho ztratili, lidé jiné víry, anebo jen prostě tací, kterým to celé vánoční šílení leze docela obyčejně na nervy. I ti mají právo na svůj klid, který donekonečna omílané: „Nesem vám noviny“ drobet narušují. (Mě konkrétně dokáže vytočit doběla Tichá noc v okamžiku, kdy kolem je řev jak na fotbale:-)
Ať někdo vyváží vysílání sváteční atmosféry do éteru na únosnou míru. Jestli to ještě vůbec lze.
V tomhle ohledu moc optimistická nejsem. Ačkoli, když tak slyším, jak kreativně se k svátkům staví mladá generace, ztracené to není. Možná se jednou dočkáme, kdy prosinec bude vskutku klidný a pohodový měsíc. Ale dnes si určitě můžeme hezky užít dnešní Štědrý den. Držet půst kvůli zlatému prasátku nebo se jít v klidu někam projít. Zejména tam, co jsou malé děti, tam mají Vánoce opravdový smysl. Nicméně přeji všem! Právě ten nedostatkový klid a pohodu a ticho a souznění. Ať Vás Ježíšek nevynechá a krásně si to všichni užijete. Určitě si to zasloužíte(vlastně zasloužíme). Klidné,opravdu klidné a spokojené svátky            (a Odnikud nikam pod stromečkem:-)