Pel mel

   Dnes půjde o takový pel mel všeho, co mě napadne. A co jsem během dne prožila. Ráno jsem v rádiu poslouchala o „skandále“ v knižním světě. Vítěznou knihu z nakladatelství Knižní klub, kterou měla napsat mladá vietnamská dívka, ve skutečnosti sepsal český muž středního věku. Všichni jsou z toho pohoršeni, je to hrozné!!!:-)
Já to jejich (stejně falešné) pohoršení nechápu. Nic proti vietnamské minoritě, ale je to jasně tzv. pozitivní rasismus. Ta kniha, která je asi dobrá, by rozhodně soutěž Knižního klubu nevyhrála, kdyby autor na začátku jasně deklaroval, jsem normální Čech a nabízím vám knihu. Zatímco vydání knihy mladé Vietnamce je v souladu se současnými trendy. Ještě tak mladá Rómka by měla v soutěži šanci uspět. Fakt, že jde údajně o anonymní soutěž, s tím nijak nesouvisí. Všichni dobře známe třeba anonymní výběrová řízení v našich zeměpisných podmínkách.
Podobně mě zaujal Ivan Kraus, který vyprávěl o svých začátcích, kdy, co by ještě opravdu neznámý jedinec, dělal přijímačky na (tuším) FAMU. Potřeboval ke zkouškám  literární text. Měl nějaké svoje povídky. František Hrubín, co by rodinný přítel, mu nabídl jednu svoji vlastní:„Vezmi i tenhle text, ať toho máš více.“
Komise (jistě stejně nezávislá jako komise v Knižním klubu) mu všechny jeho texty totálně ztrhala. Včetně Hrubínova. Hrozné, nezáživné, paskvil.
František Hrubín vzápětí, už jako František Hrubín a ne neznámý Ivan Kraus, za svůj ztepaný text získal Státní cenu. Média se prala o práva na jeho zfilmování.
    V podstatě tyto dva příběhy hovoří za vše. Vypovídají jak o (bídném) stavu naší společnosti, tak o situaci na knižním trhu. V souvislosti s mým Odnikud nikam mě to samozřejmě uvádí do hlubokého splínu, neřku-li deprese. Sice jsem se dnes dozvěděla, že knihu lze koupit i přímo od nakladatele
(  http://www.jalna.cz/ ) – stačí mu napsat mail a on knihu vzápětí pošle komukoliv. To je sice zpráva v podstatě pozitivní, ale ve světle v úvodu řečených faktů těžko věřit, že to funguje a někdo si knihy kupuje. Takhle, kdybych do světa vytrubovala, že toužím po znásilnění ve vlaku, jako jistá současná ministryně, které tato zvláštní reklama úžasně prodává knihu. V mém případě by asi bylo účelnější, že toužím po znásilnění pod tabulí nebo při hodině českého jazyka. Když budu tvrdit, že takový zážitek je pro mě vzrušující Odnikud nikam, třeba tu prodejnost zvýším i bez známého jména či pozitivní diskriminace:-) Uvidíme. Zatím zůstanu
u tradičních klasických nebleskových metod.
  Ještě jsem také dnes vzala studenty na Josefa Čapka. Zatímco oktavány to bavilo a užívali si to, terciáni, kteří s námi šli také, byli jako pytel blech. Lítali po výstavní síni, halekali a nemohli se dočkat hodiny, kterou jsem stanovila jako dobu rozchodu. Bylo to hrozně těžké je ukočírovat, aby neničili zážitek normálním lidem, a je mi jasné, že už to neudělám. Většinou totiž chodím za kulturou s maturanty. Pubescenty jsem dnes vzala po dlouhé době v naivní představě, že si také zaslouží vidět něco hezkého. Nezaslouží. Protože z domova jsou k tomu vedeni tak dvě až tři děti, ostatní jsou na výstavě jak v Jiříkově vidění. A k tomu bující puberta- moc špatná kombinace pro Jízdárnu Pražského hradu. Příště zase spořádaně s maturanty. Kdybych toho Čapka neviděla dřív sama, tak jsem dneska fakt neměla šanci z toho něco mít.
   A hned po výstavě jsem šla za panem nakladatelem, kde jsme probírali strategii vánočního trhu. Krom toho jsem konečně naživo viděla knihu Předlistopadová jablka, na jejímž křtu jsem v pátek bohužel chyběla. Kniha je skvělá, k dispozici u nakladatele, a moc mě potěšil i můj text v této útlé knížečce. Jde o umělecké vydání v omezené sérii, takže pro znalce, fanšmejkry a sběratele jako dělané.
  I když ve světle toho, co jsem psala v úvodu, člověk nikdy neví.
 Ale přesto se po setkání s panem nakladatelem znovu trochu vrhám do propagace, abychom dokázali prodat i ten dotisk.Nicméně ještě několik takových akcí jako byl dnešní výlet s pubertální tercií, který mě totálně vyčerpal, a nedokážu prodat vůbec nic, natož celý knižní náklad.