Mrzne v zimě

 Představuji si, že jsem mimozemšťan, který se omylem (pěkně velkým) právě nyní ocitl v naší zemi. Dle poplašných zpráv v televizi a v rozhlase musím zcela zákonitě získat dojem, že v tuto domu běžně nemrzne ani není sníh. Jak jinak si totiž vysvětlit, že každé zpravodajství, ať už veřejnoprávní nebo komerční, začíná zprávou o mrazivém dni a sněhové nadílce. Jako by šlo o něco výjimečného. Celý den je to o mrazu. Kdyby byl červenec a mrzlo, neřeknu ani půl slova. Ale je prosinec, zima, a lze tedy očekávat, že trochu mrznout bude. Přesto je to zpráva dne. A ještě v jakém podání. Dokud jsem nevystrčila nos z domu, měla jsem dojem, že venku se odehrává něco podobné apokalypse. Ven jsem se vykulila nabalená jak na severní pól. Brzy jsem ovšem pochopila svůj omyl. Zas taková hrůza to totiž nebyla a jégrovo spodní prádlo, tři vlněné svetry, chlupatá šála a teplý zimník byly na cestu do Bily přeci jenom příliš. Venku byl prostě normální zimní den. Úplně jsem zalitovala, že jsem díky poplašným zprávám odvolala adventní návštěvu mimo Prahu. Myslím, že jet se dalo celkem normálně. Je to stejné, jako v létě, kdy naše kreativní zpravodajství plní informace o překvapivém horku. Ať už mráz v prosinci nebo tropické horko v červenci, vše má za následek, že naše infrastruktura přestává fungovat, autobusy nejezdí – o vlacích ani nemluvě. Silnice jsou neupravené a média plná poplašných zpráv. Jako by nebylo o čem jiném mluvit. Smutné je, že se jenom mluví. Nějakou aktivitu na silnicích jsem moc nezaznamenala, silničáři jsou tradičně nečekaným příchodem zimy zaskočeni. Zkoušela jsem se dobrat příčiny pravidelného každoročního jevu, ale pořád mi to nejde. Když odsoudím meteorology, že budí zbytečnou paniku, hned mi dojde, že oni jinak nemohou. Potom se pustím do spících cestářů, kteří stále čekají na polibek svého prince, který by je probudil k nějaké aktivitě. Nejspíš bych tady našla vděčný terč své nespokojenosti, protože to je viditelný nedostatek a je po ruce. Můžou tedy za nesjízdné silnice a hromadné havárie právě tito pracovníci? To se vskutku nabízí, ale asi to tak zcela pravda nebude. Copak by se nesnažili mnohem víc, kdyby měli za co…? Dobrat se kategorického postoje mi prostě nejde. A to se snažím. Dobře totiž vím, že bez konkrétního viníka se nelze kvalitně rozzlobit. Co kdybych náhodou brečela na špatném hrobě? Bývaly doby, kdy se nevyplatilo nahlas kritizovat nikoho a nic. Dneska se naopak kritizuje kdekdo a kde co, ovšem tak i tak, bez viditelného výsledku. Podle mých zkušeností to také skoro nikdo nebere vážně. Koho potkám, ten nadává. Přitom skoro vůbec nezáleží na věku či politické příslušnosti. Všichni vědí, že je všechno špatně, dokonce by se dalo říci, že jsou si tím jisti. Už mě napadlo, jestli nejde o svého druhu mediální diktaturu. Třeba jen netušíme, že nás zase někdo ovládá. Vlastně jsem si tím skoro jistá. Jenomže, a v tom je právě moje potíž, že jenom skoro. Když o tom všem začnu uvažovat bez emocí, zase nevím vůbec nic. Co když je vskutku neobvyklé, že před Vánoci trochu mrzne? Nemají snad všichni právo na vlastní názor? Zatímco já kritizuji šíření poplašné zprávy, oni mapují dramatickou současnost. Navíc astronomická zima začíná vlastně až dnes- nejkratším dnem v roce. Ještě že jsem vlastně ten mimozemšťan, jinak bych to tady všechno musela brát vážně.