Vánoční masáž

Ono se to snadno řekne, nalaďte se na sváteční vlnu. Snažím se naladit celý prosinec. Jenomže ne vždy se to daří. Zkoušela jsem už kde co: svařené víno, procházku Starým Městem, koledy, lahodné červené víno, skořicový čaj, becherovku, aromalampu, vánoční punč či vánoční koncerty. Sváteční atmosféra sice občas vykoukne, ale vzápětí zase nenávratně mizí. Pořád jsem v permanentním stresu. V práci je honička jak o závod, doma se to jeví podobně. Dnes mi ale svitla naděje. Rozhodla jsem se totiž pro masáž a tam jsem určité uvolnění očekávala. Mimo jiné jsem se dočetla, že masáže, ať už klasické nebo specializované, jsou jednou z nejstarších a nejpřirozenějších léčebných metod, které mohou pomoci udržovat zdraví v přirozeném stavu. Léčivá moc masáže odstraňuje stres, omlazuje a dává blahodárný pocit zdraví. Nu, uvidíme. Odborníci jsou totiž vzácní jako šafrán i v těchto oborech, protože já třeba kromě kvalitní masáže vyžaduji například ještě klid. Nesnáším, když během procedury musím poslouchat čísi vyprávění a než se rozkoukám, znám celý masérčin život včetně intimních detailů. Jelikož jsem podobné již několikrát zažila, vyhledám stále nové a nové salóny (masérské, samozřejmě). Ve studiu Letná (nečekaně na Letné -  http://www.studio-letna.cz/,) jsem našla paní, která masíruje a mlčí. Ideální. Pokud bych se ani po takovéto relaxaci neuvolnila, už bych musela celou anabázi se svátečním naladěním vzdát. Přitom jsem vždycky tvrdila, že advent patří k mým nejoblíbenějším ročním obdobím. Letos si ho ale užívám tak nějak křečovitě. Přitom nedělám nic jinak než obvykle. Po dnešku je mi už trochu jasnější proč: jsem unavená víc než jindy. Tedy ne že bych třeba pracovala víc než obvykle, spíš jde o jakési opotřebení věkem. Nebo vánoční syndrom vyhoření. Nevím, jestli jsem to pojmenovala správně, ale faktem je, že namísto sváteční nálady propadám apatii. To proto, dočítám se v chytrých knihách, že jsem imunní vůči radostným podnětům, případně od přírody pesimistická. Ráda bych svůj pesimismus překonala (o té imunitě vůči radostným podnětům totiž úspěšně pochybuji - kdyby byl podnět, tak žádná imunita nehrozí), ale jak na to? Jednorázově by mi masáž pomohla. Jenomže paní se zjevně dneska už nechtělo pracovat. Asi bych to měla chápat, také už mám dneska volno, ale ona v té práci byla. Jen jsem se jí prostě nehodila do krámu. Takže zase nic. Odcházela jsem poměrně rozladěná, žádná sváteční nálada. Nicméně snahy o relaxaci jsem se nevzdala. Jen jsem se přesunula domů a se špunty v uších si užívala relativního klidu. Přitom jsem přemýšlela, co s tím. Vážně stačí pro větší pohodu nechat se opečovávat a všechno bude jako dřív? Jestli tomu ovšem dobře rozumím, nesmí se to nějak odfláknout. Péče musí být intenzivní a pravidelná (ne jako dnes) a člověk by se neměl ohlížet na finance. Ty mi tedy dělají trochu starosti. Investovat pravidelně do masáže (a nejen do ní) by mohlo znamenat, že se místo v péči psychiatra ocitnu ve spárech exekutora. Těžko definovat, co je horší. Stejně se ale časem budu muset k nějakému razantnímu kroku odhodlat, protože jak jednou začnete koketovat se syndromem vyhoření, spustíte lavinu, která odhalí i problémy, o kterých byste rozhodně vědět nechtěli. V adventní náladě (která je mimochodem velmi diktátorská - jakmile ji nevyznáváte, hned je trochu zle) ten boj ještě není tak úplně náročný. Po Novém roce už to bude na ostří nože. No, jsem na to zvědavá.


(dneska jsem tedy alespoň ušetřila- to je ta sváteční tendence hledat na všem to dobré:-)