Dnešní příspěvek je vzpomínkový. S několika odkazy i tady z blogu vzpomínáme na našeho předchozího jezevčíka Zachariáše, který se narodil právě před dvaceti lety. A pobyl s námi hezkých patnáct let.
Byl úplný opak Tobiáše. Divoký, nevyzpytatelný, svérázný, neposlušný. Ale i tak, zlatíčko. Jezevčík.
Do školy mezi děti chodit nemohl, to by bylo nebezpečné pro všechny. O to víc dováděl v parku, kde se mohl vyřádit, vyštěkat a vyběhat.
Když se mu chtělo, byl úplný mazlíček. Když ne, bylo to trochu napínavé, ale byl to člen rodiny, hrdý jezevčík.
Ke stáru se pak zklidnil a vlastně už byl takový pohodář. Celý šedivý a ke konci i hodně mazlivý. Když odešel, zařekla jsem se, že už psa nebudeme mít.
No, dlouho to předsevzetí nevydrželo, život bez jezevčíků je takový smutnější:-), brzy přišel Tobiáš.
Ale dnes si připomínáme Zachariáše. Celým jménem Zachariáš z Hradce:-). Dnes dvacetiletého:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat