Připomínáme si v těchto dnes sto deset let od narození paní Jiřiny Štěpničkové. Krásná herečka to bývala. Když se ale podíváte na její osud, dost z něho mrazí. A stojí za tím soudruzi, tedy ti, jejichž pohrobci se pořád pohybují v politickém světě a pořád mají plno fandů a příznivců.
Jiřina Štěpničková byla zjevně herečkou od Pána boha, tedy tou umělkyní, která jednak zahraje všechno, jednak jí všechno věříte. A navíc byla krásná, což je pro herectví vítaný bonus. Vynikala na divadelních prknech i na filmovém plátně. To jí asi poskytlo víc tragických rolí, ale skvěle hrála i ty komediální.
Prožila krásný a vášnivý vztah s Ladislavem Peškem, který mě tedy vždycky připadal spíš jako takový zakřiklý strejda, ale v reálu to asi bylo úplně jinak. A to on ji navíc opustil, takže jí zlomil srdce. Minimálně na nějakou dobu. Přitom bych si myslela, že by to bylo spíš naopak, ale život ( a láska) jak známo tropí hlouposti.
V padesátých letech dostala dopis od režiséra Čápa, tč. v emigraci. Nabízel ji práci a příležitost na západě. Ona se tedy vypravila za ním. Ovšem v padesátých létech se na západ nepouštělo, tak se vydala tajně, ilegálně. I s malým synem.
Dopis byl ovšem past. Komunistická. Stb nalíčila tuto léčku a paní Štěpničkovou chytli a odsoudili za nezákonné opuštění republiky a podvracení socialismu a další bláboly, které jí vynesly rozsudek na patnáct let!! To mě vždycky šokovalo. Patnáct let. Za nic. Úplně jako dneska v Rusku. A tam se naši soudruzi učili.
Seděla v pardubické věznici.
Navzdory tomu, že ji do toho uvrtaly zevně některé soudružky herečky, kterým ležela v žaludku, jiní herci se naopak zachovali velmi hezky a snažili se jí dostat ven. Zdeněk Štěpánek, Dana Medřická a další. Leč marně.
Deset let si odseděla. V šedesátém ji pustili na amnestii.
Další šok pro moje vnímání světa byl, že ona nezahořkla, nestala se z ní žádná troska, byť ji komunistický kriminál podlomil zdraví. Zůstala optimistickou, veselou a dokonce se jí povedlo vrátit se k divadlu.
Pražské jaro ji rehabilitovalo, normalizace to zase vrátila zpátky. A ona zemřela v roce 1985. Bylo jí sedmdesát pět let.
Ale dnes si připomínáme její narození. V roce 1912. Kdy si všichni ještě mysleli, že to dvacáté století bude století pokroku, umění a bez válek.
Ostatně, jako jsme si to naivně mysleli i o jednadvacátém století.
Ty dějiny se prostě točí v kruzích
Žádné komentáře:
Okomentovat