O život

 Být  pedagogem je nyní doslova o život. Tento týden to ukázal doslova, když zahynul učitel rukou svého žáka. 

Vražda učitele mačetou opět rozbouřila debatu o školách, jejich bezpečnosti a významu. 

Už to není neosobní zpráva z televize o bezmyšlenkovitém vystřílení školy někde v Americe, kde se podobné situace opakují až příliš často. Nyní šlo o zprávu z našeho nejbližšího okolí. 

To, že ani u nás nejde o ojedinělý exces nám hned vysvětlila akční média, která promptně připravila přehled toho, kdy, kde a koho zabili před i za katedrou. Asi, aby inspirovali...?! Nějaký ohled na pozůstalé se v tomto případě nebere. 

On se moc nebere ani nyní, fascinovaně sleduji snahu médií objevit fakt, že šlo o učitele, který byl moc přísný, moc náročný, málo empatický či něco podobného, aby se nějak dospělo k výsledku, že si to vlastně zasloužil... 

Tak to na mě působí, ten hon za senzací. 

Zároveň ta diplomatická korektnost, žák utrpěl studijní neúspěch !?

...a tak si vzal do školy mačetu a šel si to vyřídit... ?

Hledá se důvod v kantorovi, ne v tom studentovi? 

Nevidím do problému, nevím, co se tam dělo, proč a co vlastně vedlo k vraždě učitele.  

   Vnímám to ale celé jako obraz společnosti, která se tak prapodivně proměňuje, že taková řešení vlastně ani nikoho moc neudivují. Hledá se, čím si to ten učitel zasloužil, čím studenta vyprovokoval, nezdůrazňuje se vůbec myšlenka, že tudy cesta nevede....

On ten tragický příběh, jak ho znám z médií, vlastně dost bere hodnotitelům vítr z plachet, učitel podle všeho byl normální kantor, žádný tyran, student byl normální student, s běžnými výsledky, žádné drogy ani alkohol, jak se často zdůrazňovalo...

 Jako by kupříkladu fakt, že by pachatel byl pod vlivem drog ho  mělo nějak omluvit? 

   Vím, že reaguji na mediální  zkratky, ale tak nějak to na mě působilo. Jistě to může být všechno jinak, je mi líto pana učitele, a nechápu tento způsob řešení problémů. 

  Ale asi, kdybych bez znalosti detailů, chtěla obecně označit viníka, pak je to covidové zavření škol, které mělo být všespásné, děti uvrhlo do totální izolace a psychických problémů a nikdo to neřešil. Školy zavřené nejdéle v civilizovaném světě. A  nyní přichází čas, kdy vidíme výsledky. 

Jestli to bude pokračovat tímto směrem, pak Pán bůh s námi, a zlé pryč. 

"A pamatujte paní učitelko, vaše bezpečnost =naše dobré známky,"  konstatovali moji studenti na závěr debaty o událostech. Aprílově se to snažili všechno trochu odlehčit, ale reagovali vlastně na to, co se šíří éterem. Takže žádný vtip, ale drsná realita.