Poslední zvonění

 Jde o hezkou školní tradici. Dvakrát ji dětem sebral covid. Poprvé jsme ji zkoušeli online, podruhé nebyla vůbec.

 Letos tedy znovu naživo, poslední zvonění ve škole. 

Pozoruji to jen zpovzdálí, nejde o moji třídu, nejsem v centru dění. O to víc mohu jen tak dumat, jak to probíhá. 

A vlastně dnes píši jen proto, abych vyzvala čtenáře, zda se nepodělí, jak to mají oni. Pokud se jim tedy bude chtít diskutovat...

 U nás ve škole totiž léta funguje tradice, že děti přenocují ve škole, během noci tam udělají revoluci. To je klasicky dost eufemismus, protože ve skutečnosti je to nefalšovaný bordel. Zpřeházejí svým mladším spolužákům věci, svážou lavice, přelepí izolepou dveře, polepí školu plakáty s prapodivným textem, někdy s vtipnými fotomontážemi,  atd. 

Ráno pak čekají u vchodu, aby všechny  zlili vodou a obrali o peníze. Pak dostanou vysvědčení a odejdou…

No, a dětem se to líbí….

Pravda, museli jsme eliminovat mouku, páchnoucí parfémy a podobné věci, které také kdysi lili na příchozí spolužáky, takže dnes se sprchují jen vodou. Jinak ale žádná inovace.

Někde na školách se děti převlékají do kostýmů, zpívají, parodují svoje studium i své učitele, hrají scénky, loučí se tak se školou…?

Ta voda a vybírání drobných je všude, ale někde je i program…?

U nás to tak není a nikdy nebylo. Což není kritika, je to pozorování toho, co je. Dětem se to evidentně líbí a touhu po změně či inovaci nepociťují a zcela jistě neprojevují. ...

Tak mě zajímá, jak to mají jinde na školách? Co jejich poslední zvonění?

To naše letošní je za námi, maturanti spokojeni, všichni ukončili. Odešli, ale už v pondělí se vrátí. Začínají didaktické testy J