Stoletá hvězda

 V dubnu před sto lety vzešla hvězda. Podle jména i podle své práce, opravdová herecká hvězda. Narodila se Stella Zázvorková, dáma, které byl dán obrovský dar humoru a sebeironie. Uměla skvěle vyprávět a divadelní představení bez problémů utáhla sama. Mnozí si ji vybaví z kultovní scény s Milošem Kopecký, kde ji její bývalý manžel častuje jadrným přízviskem „Vy krávo nebeská,“ protože paní Stella tak bravurně znázornila typicky českou zelinářku a drbnu, že mluvil z duše mnoha lidem, co znají podobné typy. Ovšem paní Zázvorková stejně výborně zahrála aristokratky, veškeré typy maminek či babiček, paní z lidu či osudových žen.

Děvčátko Stella se narodilo do rodiny architekta Jana Zázvorky, který je autorem pomníku legionářů na V9tkově, který se zkresleným historickým vnímáním dneska chápe jako pomník komunismu, byť už tam roky sídlí expozice Národního muzea. Leč kolektivní paměť v něm pořád tak nějak vidí mauzoleum Klementa Gottwalda, což by pana architekta jistě nepotěšilo.  Architektem byl i její starší bratr Jan, jehož jméno také často můžeme najít ve filmových titulcích jako filmového architekta. Ovšem v hlavní roli titulky uvádějí jeho mladší sestru Stellu. Ta se umění a filmu věnovala s plným nasazením od svého dětství. Už tehdy bývala s radostí středem pozornosti a uměla pobavit společnost To jí zůstalo celý život. V osobním životě tolik štěstí patrně neměla, byť nikde jsem neobjevila stížnosti a stesky na nepřející osud. Krátce byla provdána za Miloše Kopeckého, ale manželství nevydrželo. Když se jí novináři ptali, proč se nevdala podruhé, s humorem sobě vlastním vykládala, že ji poznamenala ruka mistra a nikdo další ho již nepřekonal. Obrovskou tragédii zažila, když její dcera spáchala sebevraždu, ale i tuto těžkou situaci dokázala zvládnout. A její maminky ve filmech, ty jsou naprosto dokonalé. Vzpomeňme kupříkladu Arabelu či slavnou Svatbu jako řemen.

Stella byla dáma nejen kupříkladu v komedii Což takhle dát si špenát, ale i v reálu. Měla vynikající vzdělání a plynně hovořila sedmi jazyky, tedy lze ji bez nadsázky označit za polyglotku.

 Divadelní kariéru ji zpočátku překazila válka a okupace. Zažila zatčení svého kolegy Vlasty Buriana i popravu skvělé herečky Anny Letenské, která byla popravena během heydrichiády za napomáhání atentátu. Ke konci války ona a její herečtí přátelé založili divadlo Větrník, kde hráli.

Velmi si jí vážil Jan Werich, se kterým hrála jak na jevišti jeho divadla, tak se i spolu potkali před filmovou kamerou.

I v pozdějším věku dostávala krásné role, nelze opominout její výstup v Pelíškách či  takřka životní filmové finále v podobě skvělého hereckého koncertu s Vlastimilem Brodským ve slavném filmu Babí léto, který natočila v roce 2001. Poslední její rolí byla postava ve filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

  Bývala i skvělou kuchařkou, ale největší benefit pro diváky měla jako vypravěčka a glosátorka. Význam svého jména naplnila měrou vrchovatou, ona opravdu byla hvězda. A nejen stříbrného plátna. Letos 14. dubna, by oslavila- a ona by určitě slavila s velkou chutí a energií, které ji byly vlastní- sto let od svého narození. Stojí za to pustit si jeden z mnoha jejích skvělých filmů či televizních inscenací, protože její geniální herectví nestárne.