NATO

Dnes si připomínáme dvacet let od vstupu do NATO. My, co pamatujeme Varšavskou smlouvu, to pořád ještě vnímáme jako malý div světa. Z imperialistického nepřítele se stal spojenec. Klasický dějinný kolotoč, přičemž já osobně jsem ráda, že se točí tímto směrem a ne naopak. Nejsem nijaký militarista, ale NATO vnímám vcelku pozitivně. Pravda, humanitární bombardování není to, čím by se mělo chlubit, ale nechci zde rozebírat klady a zápory. Chci jen prostě zmínit toto výročí. Chtěla jsem ho zmiňovat i ve škole, ale vzpomněla jsem si pozdě. Všechna oficiální místa moji žádost o besedu pro studenty odmítla. Všichni musí být účastni oficiálních oslav a nelze uvolňovat lidi pro gymnázia. A jelikož jsem ale chtěla „ slavit“ také dvanáctého, nezbylo mi nic jiného, než to pokrýt studenty. Naštěstí máme šikovné děti a tak besedy proběhly ve všech ročnících. Studenti to dokázali a na velmi pěkné úrovni. A jako třešnička na dortu, bývalý student v uniformě, dnes člen Celní správy, který vedl besedu ve třech ročnících. A ti zbylí se s ním s radostí fotili, vždyť mít fotku s fešákem v uniformě, to je super selfíčkoJ. Nu, oslavili jsme to výročí důstojně a s plnou parádou.