Veřejná doprava

Reklama nás stále až agresivně vyzývá, nechť necháme auto doma a jezdíme hromadnou dopravou. Občas to zkouším, ale moc mi to nejde.   A to se snažím.  Spolu s touto jistě chvályhodnou snahou mě vždycky neustále pronásleduje obsedantní myšlenka, pro koho je vlastně hromadná doprava hlavně určená, na koho cílí? Podle reklamy samozřejmě na všechny, podle mě a mých zkušeností je pouze pro lidi zdravé, silné a mladé, případně středního věku a možná i vyššího, pokud ale vládne dokonalou fyzickou kondicí.  Třeba na pražských vlakových nádražích musíte disponovat takřka nadpřirozenou schopností udržet tempo s nesourodě proudícím davem, který se valí kamsi kupředu, a u toho ještě zdatně uskakovat před těmi (a těch je většina) co nekoukají na cestu, nýbrž „čumí“ do mobilu.  Zvolnit tempo znamená koledovat si o riziko, že vás rázem někdo sejme. Jakmile jste jen trochu méně pohybliví, stává se cesta veřejnou dopravou dost dobrodružnou. Stejně, jako když s sebou vedete jedno či více dětí, ona všude proklamovaná bezbariérovost také žádná sláva. Cestovat na vozíku pak musí být docela výzva. Nekomentuji zpoždění, které je často (za mě vždycky) už na pražském nádraží. Nakoupit si něco do vlaku také není jen tak, taková bagetka za sto pade jistě musí chutnat diametrálně jinak než obdobná za čtyřicet. Ale zase je nutno spravedlivě dodat, že je tu i Billa za lepší ceny, ale ne vždy máte čas na tu frontu u pokladny, ale to už je otázka volby. Navíc, zkušený cestovatel si nosí svačinu z domova, že? Po nádraží ( byť nákladně zrekonstruovaném) se také na můj vkus potlouká dost velké procent individuí, která na první dobrou nevzbuzují moc velký pocit bezpečí. A procházka Vrchlického sady od Hlavního nádraží to jen završuje.  Zkusila jsem si stejnou cestu vlakem, busem a autem. Vyhrálo auto za hodinu.  Vlak i bus mi nadělily dvě hodiny. A hromadu dobrodružství k tomu. Třeba jít ve vlaku na toaletu je pořád ještě dost pro silné žaludky. Ale zase mohu, což v dopravní koloně těžko. No, jistě bych teď mohla vypočítávat klady a zápory obou typů dopravy, ale chci jen konstatovat, že hromadná doprava mě stále nepřesvědčila. Třeba i pro špatnou zkušenost s nevrlou prodavačkou jízdenek.  A to mám ještě nějakou sílu a energii, jakmile se mi třeba bude špatně chodit, tak nevím, jaké plusy a pozitiva mi hromadná doprava v této podobě nabídne.