Sportovní nespravedlnost.

Nejsem žádný fanatický sportovní fanoušek. Ba co více, ve chvílích, kdy se na Letné hraje fotbal, nedej bože nějaký „důležitý“ zápas, řadím se mezi ty, co sport v této podobě aktivně nenávidí.  Ale jinak celkem ráda pohlédnu na zajímavý sportovní výkon, některé mě i dokážou strhnout k fandění.  Troufám si tvrdit, že jsem lehounce v obraze, nepletu si poločas ve fotbale s třetinami v hokeji, vím, co je podstata biatlonu a nepletu si ho s klasickým lyžováním, umím si užít krasobruslení a Martinu Sáblíkovou za krasobruslařku opravdu neoznačuji. Vím, o čem je Davisův pohár a kdo z našich vyhrál Wimbledon. A dost mě vytáčí, jak někomu či něčemu je věnována pozornost neustále a někdo je jen tak v pozadí.  Nespravedlivě, podle mého.  Martina Sáblíková má třeba dvacet titulů mistryně světa plus další skvělé výsledky, leč to se bere tak nějak samozřejmě. Mnohdy to televize ani nepřenáší. Prostě Martina zase vyhrála. Místo toho sledují kdejaký prd kolem fotbalu či hokeje. Jistě nejpopulárnější sporty, oponují odpůrci. Leč nějaký úspěch nebyl, ani nepamatuji. Pořád dokola se omílá dvacet let stará výhra v Nagánu ( dle mě tehdy spíš náhoda, ale budiž), ve fotbale ani není co omílat, ale i tak se omílá. A do toho Martina vyhrává tituly. Vyhrává i Eva Samková, přesto ( můj osobní pocit) jsou všichni vedle z Ledecké! Že vyhrává Eva Samková se sice ví, stejně jako Martina Sáblíková, ale i tak se média nijak nepřetrhnou. A takových skvělých sportovců, kteří nejsou zas tak na výsluní, je jistě mnohem víc, protože u nás se prostě žere fotbal a hokej, bez ohledu na to, zda jsou dobří nebo ne.  Přála bych jim chvíli bydlet na Letné nebo u Slávie v Edenu.  Za trest!