Na bolavém krku cítím, že se hlásí nějaká nemoc. Jestli ji dát do souvislosti s mrazivým počasím nebo jen s normálním vyčerpáním, lze zatím těžko odhadnout. Každopádně je to drobet nepříjemné. Kdo chce, může využít reklamních produktů. Udělala jsem pokus s coldrexem a pro jistotu dala ještě stopangin. Nepomohlo to ani trochu. Cítím se jako mátoha, jako ostatně spousta lidí v mém okolí. A k tomu na mě leze syndrom zimního spánku, takže bych nejraději jen spala a spala. Lednová mrazivá realita. Bloumám očima po knihovně, ani číst mi nechutná. Včerejší večer jsem si sice užívala, veselé posezení s přáteli v Chabrech bylo moc fajn, ale dnešní odpoledne intenzivně pociťuji nějakou záludnou virózu. Pořádně jsem si vlastně ani neodpočinula, pracovní týden už zase klepe na dveře. Vždycky mě deprimoval nedělní podvečer, a pokud nejsem v kondici, je to ještě horší. Od neděle sice vždycky očekávám nějaký knižní zážitek, dnes se ale nekonal. Myslím, že to zavinila ani ne tak nemoc, jako to neustálé šero. Sluníčko jsem neviděla ani nepamatuji. Ba dokonce jsem na netu objevila informaci, že slunečních dní bylo v lednu nejméně za mnoho posledních let. Takže něco na tom bude. Sluneční paprsky prostě k životu potřebuji. Tiše tedy závidím Australanům, kteří si užívají vrcholícího léta, a pozorně sleduji předpověď počasí, zda třeba nějaké slunce (a nejen v duši) nepřislíbí. Zdá se ovšem, že v nejbližší době žádná změna nenastane. Bohužel.
Dá se s tím něco dělat? Někdo tvrdí, že stačí dobrá nálada. Rozhodně se o ni pokouším. Jenom nevím, jak s tím odhodláním vydržím až do jara, které se zdá být tak v nedohlednu. Kladnou stránku lednových temných dní totiž hledám velmi těžko.
Ačkoliv, teď mě napadá, že jestli ta choroba nakonec vyhraje a já zůstanu doma v posteli s horkým čajem, medem a citrónem, což na rozdíl od předražených coldrexů opravdu funguje, utiším svůj syndrom zimního spánku a tu šeď prostě zaspím. Při představě zítřejšího vstávání mi už teď naskakuje husí kůže. I v krku mě bolí tak nějak víc. Uvidíme, zda bude ráno moudřejší večera.
Nemoci jsou věc, která se nepřeje. Takže Vám raději přeji nějaké Sluneční prazdniny (nejlépe i s příspěvkem na Sluneční lázně) !!
OdpovědětVymazat(Měla jsem na podzim strašně bolestivou angínu, zůstala jsem doma, nicméně děti jsem odváděla na celý den do jeslí. Angína mne opravdu drtila, ale já si tak krásně odpočinula ;-))
Přeji, ať bolest v krku brzy přejde!!!
OdpovědětVymazatTak to je špatné, když není nálada ani na knížky... Přeju, ať je brzo líp!
OdpovědětVymazatJitko, preji, at je rano lepe a muzes nastoupit do pracovniho procesu dalsiho tydne.
OdpovědětVymazatJinak to pocasi me take drti,... uz ted zacinam odpocitavat dny, kdy pojedeme do Spanel a tam natankuju poradne to slunicko
Jitko, taky mě bolí v krku....a za týden jdu taky do procesu atento týden bych ráda stihla všechny resty:-((Takže vyzdrav se!
OdpovědětVymazatJitko, tak to ti nezávidím... drželo mě to celý min. týden, s modafenem to šlo, ale ten krk! Teď jsem ve fázi, kdy mám hlas jak vysloužilá barová zpěvačka, ten mráz tomu nepřidá. Hlasový ani jiný klid nepřipadá v úvahu... snad to rozběhám!
OdpovědětVymazatO tahu v Chabrech jsme dnes slyšela :-)) Viděla jsem tě ráno odjíždět- o chvíli jste se minuly s bloggerkou Marcelou, která zas na tah přijížděla k nám ;-)
Tak na krk nic léčebného nemám, střídám čaje a svařák.
:-))
jak není chuť ani číst, tak je to špatné..
OdpovědětVymazatmě ta zima by ani tolik nevadila, kdyby nebylo těch mrazů...
Děkuji. Všem a moc. Sluneční prázdniny by se mi tedy fakt líbily:-)Skoro závidím výlet do Španěl, také už musím vyrazit za sluníčkem.
OdpovědětVymazatVyzkouším svařák, ten jsem nějak vynechala, což je asi zásadní chyba. A že jsem se minula s Markétou a Marcelou mě mrzí, ale já, jakmile jsem za volantem,tak na tachometru dvacet a v očích smrt, takže nevidím, neslyším. Ale kdyby, tak bych slovo prohodila. Snad příště. A zima bez mrazů by se mi také libila,ale letos nám není asi přáno. Jen si přeji, aby bylo stejné i léto:-) To bude úžasné, třicet stupňů ve stínu, už se těším:-)