Je evidentní, že lehce se to sdělí, mnohem hůře vykoná.
„Zaujmout mladé čtenáře?“ podivila jsem se.
„To by měl být hlavní cíl našeho povídání," připustil pan nakladatel.
To už skýtalo základ pro paniku. „Děti dneska moc nečtou…“ pokusila jsem se a zároveň požádala o upřesnění. „Co je to vlastně za sekci?“
Svět knihy disponuje krom jiného i akcí Rosteme s knihou. Nebudu to nijak dramatizovat, jde o povídání o literatuře, která nás provází od samotného dětství, což je ostatně jasné ze samotného názvu celé akce:-) Já začala podléhat splínu, když mi došlo, že jediná kniha, kterou zjevně všichni čtou, je Harry Potter.
Tak Jindra Hrnčíř? To by samo o sobě nebyla žádná tragédie, sama jsem ho četla, abych byla v obraze. Jenže komentáře, že se nečte nic jiného, na mě trčí ze všech možných i nemožných zdrojů. Má nejistota poněkud ustoupila po absolvování vlastního miniaturního průzkumu. Nad vybranými dotazníky jsem doslova zajásala. Harry Potter zdaleka není jediný hrdina čtenářských deníků našich dětí. Zase jsem jim křivdila! Čtou a to tak, že velmi.
„A co jste četla vy?“ zajímali se někteří malí intelektuálové a nahlíželi do mých výpisků z dětské četby.
Ráda jsem se zamyslela. Jako holka jsem milovala prastarou knihu Filipka, podle ohmataného obalu ještě po mamince. Pak přišel na řadu Brouk Pytlík a Malý Bobeš. Tam jsem ale vůbec nechápala popisovanou bídu a hlad, a hrozně jsem toužila se s ním rozdělit o svoji svačinu. Obrovský čtenářský zážitek mám z Vinetoua, a dodnes si pamatuji slzičky, když zahynul rukou bídného Santera (tedy doufám, že jsem si toho padoucha zapamatovala správně). No a pak přišly dívčí romány a pseudointelektuální období na gymnáziu, kdy jsme se snažili číst rádoby filozofickou literaturu, které nikdo z nás nerozuměl. Ale bylo to děsně in. Na vysoké jsem přečetla hafo povinné literatury, ke které bych se asi dobrovolně nedokopala, ale dnes jsem za to ráda. Ale to už nepatří do dětské literatury. Tam jsou pořád mým hlavním miláčkem a favoritem Děti z Bullerbynu. Ty jsem milovala a miluji dodnes. Ovšem i dnešní děti je znají. Krom mnoha dalších titulů. Některé sama ani neznám. Budu muset do Světa knihy trochu studovat. Ale už se tématu Rosteme s knihou nebojím. Naopak. Těším se na potencionální mladé čtenáře. A na diskusi, co čtou. Apropo, co jste v dětství četli Vy? Také jste rostli s knihou? Jestli se Vám tedy chce diskutovat. A jakého hosta bych měla pozvat, aby zaujal i kritické dětské publikum? Aby se mezi nimi Odnikud nikam neztratilo…
Moje první kniha byly právě Děti z Bullerbynu..přečetla jsem je, než jsem šla do školy, uměla jsem to..musím podotknout, že jsem měla osvícenou soudružku učitelku, která mě i za hluboké totality nechala o hodinách čtení číst , co jsem chtěla a já v první třídě netrpěla při slabikování ...
OdpovědětVymazatNa druhou stranu v matematice se moje genialita projvila asi tak, že jsem už v první třídě dostala kuli a můj vztah k této vědě zůstal asi na úrovni tohoto zážitku:-)
Pak jsem četla kde co..z malého Bobeše si pamatuju větu: " František, nám, Bobši, umřel: a ta věta mě děsila, nebylo mi jasné, jak může malé mimi umřít...
U VInettoua a kapitoly "Poslední výstřel" jsem brečela pravidelně....a stejně traumatický zážitek mám ze "V zámku a podzámčí", tak to zase odnesl Josífek. Svého tehdy ročního bratra jsem ve svých 11 letech chodila několikrát za noc kontrolovat..jestli dýchá a nevytáčí panenky nahoru a nevydává poslední dech jako ptáček, jak je v knize barvitě popsáno..prostě mě Božena způsobila dětské trauma:-)
Tak já asi nebudu ten pravý přpad pro tebe...výhoda té doby byla, že knihy byly relativně levné..a tak mamka naupovala všechny dětské romány, co se vydávaly.
Můj favorit byl taky Arthur Ransome a jeho Vlaštovky a další díly.
později pak May a James Herriot a jeho Zvěrolékař a mnoho dílů..přečetla jsem toho mraky, řádně u toho v pubertě tloustla u chlebů s paštikou, ale to už jsme si psaly...
a Harry Potter..přiznám se, že já ho přečetla jedním dechem...no nemám přehled..:-) Teď už čtu pooze Matějčka a spol.:-((
To jsou ale skvělé čtenářské zážitky. S matematikou to mám stejné a na Ransoma a Herriota jsem úplně zapomněla,ač jsem je četla taky. S Františkem v Bobšovi je to přesné, to jsem vůbec nechápala. Matějček je výborné čtení, jen poněkud méně oddychové:-)Super, děkuji.
OdpovědětVymazatJá byla ten opačný případ :-). Matematika na 1 a ze čtení jsem měla srach, že když mě vyvolají, budu koktat... Číst knížky jsem začala až ve 12ti letech, když jsem trávila měsíce v nemocnici. A to si pamatuji, že to byly Stopy hrůzy :-))). Měla jsem jich pak pěknou sbírku.
OdpovědětVymazatPak přišly na řadu dívčí romány. Úplně nejvíc se mi líbil jeden od Lenky Lanczové - Počkej na mě, Radko! Ten jsem četla několikrát :-).
A když jsem byla ještě trochu starší, dostaly se mi do ruky rodinné ságy od Virginie Andrewsové. Ty jsem hltala... A dnes se k nim zase ráda vracím.
Tak tu matiku závidím. Lenku Lanczovou znám, děti ji čtou pořád. Ovšem Virginie Andrewsová mě nějak minula. Nicméně děkuji moc, jsem ráda za rozšířené obzory.
OdpovědětVymazatTaky jsem četla než jsem šla do školy a taky jsem z matematiky dostávala nepěkné známky. Vlastně se ji učím chápat a umět až teď s ním. :o)
OdpovědětVymazatJá mám zažitého H.Ch.Andersena. "Holčičku se zápalkami" nejsem schopná bez lkaní přečíst dodnes.
Jo a mám to stejně s Andy a Bobšem. Já u toho pojídala šunkovej. A bez chleba. Strašně málo jsem jedla a mamka mi hodně podstrojovala. :o))
Jinak klasika jako všichni tady...Ferda mravenec, Děti z Bullerbynu, Neználek atd., atd.(u nás se knihy dědí. Já měla po mamce a děti je mají po nás obou dodnes)
Četla jsem i bráchovy knihy jako povinnou četbu a dělala mu referáty. Třeba "Stařec a moře" jsem musela číst (za 20kčs) v 6. třídě. :o))
Já hodně zlobila a učitelka mi dávala za trest číst navíc povinnou četbu. Takže jsem četla Wernea, Čapka a Jiráska a měla na to třeba 3 dny s tím, že chce učitelka i referát. Hi a pak jsem jako měla stíhat tu matiku jo? Akorát paní uč. dlouho trvalo než ji došlo, že mě netrestá. :o))
A naše děti jsou taky čtenáři. Čteme od mala před spaním a oni když už umí číst, tak čtou taky pravidelně...Já totiž nevěřím, že hraním her se něco tříbí. Naopak. Zato čtení je prostě potrava pro mozek. A není nad to, když příběh sama prožívám...
Teď se odměňuju Fulghumem. Starším i mladším. Je to fakt čtení pro duši. Zvláště pro tu moji- zničenou, ubitou a věčně naštvanou...a prokládám Frýbovou.
To je prostě super. Tolik námětů k povídání a tolik knih, které jsem vynechala. Werneovky jsem taky milovala a Jiráska četla dobrovolně. Jo, není nad plodnou diskusi. Děkuji. A trest knihou, to bych se nechala potrestat. Pamatuji se, jak jsem nechávala zapnutý vysavač,aby to vypadalo, že něco dělám, a četla a četla. A je dobře,že čtete dětem:-) A Fulghum za odměnu je fakt balzám, také ho mám ráda. A také jsem se všechno naučila v mateřské škole:-) Díky
OdpovědětVymazatTak ja tedy taky z matiky vzdy za 1, ... ale cestina, hlavne literatura, to me drtilo. Pri maturite jsem mela z cestiny opravdu stesti,... jena otazka z 25 byla pravopis, ... co myslite, ze jsem si vytahla???
OdpovědětVymazatJinak knizky nectu, ... lehnu si, prectu jednu stranku, usnu u toho a rano nevim, co jsem cetla :-)
Take si moc nepamatuji, ze by nam nasi jako detem cetli,... mozna to bylo tim, ze ja pravidelne u vecernicku usnula a jenom me prenesli do postele. My ale Nenynce cteme, bud ja cesky, nebo Alex nemecky
Tak než se dostávám k psaní komentáře, tak koukám, že hodně mých oblíbených knížek už tu bylo jmenováno. Děti z Bullerbynu, Malý Bobeš, Ferda Mravenec, Neználek.
OdpovědětVymazatKnížky čtu, co jsem se naučila číst. Naši nám je kupovali, ale chodila jsem i do knihovny.
Čtu beletrii, detektivky od Francise, cestopisy. Ze zvědavosti jsem se pustila do upíří ságy Stmívání a chytlo mě to. Dcera se mi směje, ona by to nečetla (pohádka pro puberťačky). Ságy od Virginie Andrewsové, jak psala Gabro, jsme taky četla.
Jsem ráda, že je dcera knihomolka, jen škoda, že to má i odvrácenou stránku. Už zmiňované ležení s knížkou a přibírání na váze :-(
Dospělý syn moc nečte. Přesněji řečeno čte jen literaturu faktu (1. a 2. světovou válku)
Mně maminka před spaním četla. Já svým dětem taky a tomu nejmladšímu zase. Zrovna čteme Neználka na Měsíci, kterého má po mně. Nedávno jsem si přivezla od rodičů asi 30 knížek, které ležely na půdě. Některé jsem neviděla přes 30 let.
Ráda bych, aby náš nejmladší měl vztah ke knížkám, ke čtení. Doufám, že mu budou ségra s maminkou příkladem a neskončí u počítače. Tak se ráda přiučím, jak to udělat, aby ROSTL S KNIHOU.
Ahoj Jitko, musím se přidat do diskuse. :-) Knížky miluju od malička, moje první byl v Kocour Mikeš a pak jsem četla, co mi do ruky přišlo. Pamatuji si Heidy, děvčátko z hor, po mamce jsem měla zděděnou Červenou Zorku, tu jsem četla pořád dokolečka, Velké trápení jsem milovala, Robinsonku, mayovky, werneovky...Dodnes si pamatuji vztek, který jsem cítila, když milostpaní vyhodila Annu proletářku. :-)) Časem jsem přešla na Když v ráji pršelo, moje nejoblíbenější je Vejce a já, absolvovalo se mnou všechny moje pobyty v nemocnici, Vlastním kompletní sbírku Švandrlíka, můžu Erskinovou, Francise, Deavera... Vlastně čtu téměř všechno a moc ráda. :-)
OdpovědětVymazatSynek se nadchnul pro ságu Hraničářův učeň, miluje Mikulášovi patálie, ovšem May ho zatím úplně míjí. :-(
Eli si letos od Ježíška přála Děti z Bullerbynu, tak čteme. Přiznám se, že jako malou holku mě teda vůbec neoslovily a moje nepochopení trvá. Ale Eliška je nadšená. Moc bych si přála, aby moje děti ROSTLY S KNIHOU. :-)