Reformované školství

Kritici školství sázejí na špatnou kartu, když tvrdí, že školství je v krizi. Měli by spíš vymezit, k čemu se dá využít. Protože to je skutečný problém. Proto by bylo na místě, aby se jím zabývala nějaká média, nejlépe bulvární, protože jiná nikdo nesleduje. Ono se to v podstatě ví, ale nahlas to nikdo neříká. Škola je v podstatě na nic.
  Ve skutečnosti jde o dopolední úschovnu dětí. Co jiného si myslet o ústavu, který stojí na byrokratických základech a na neviditelnou ruku trhu nereaguje? Kde využít v životě znalost vedlejší věty podmětné, když nedovedu vyplnit třeba daňové přiznání? Na daně si pak musím vzít odborníka, a přitom se ho můžu třeba vyptávat, jakou rychlostí dojel z bodu a do bodu b.
Vlastně nechápu, proč se naše školství tak často reformuje. Pokud vím, před katedrou jde o stejné umění jako třeba na prknech, co znamenají svět, a nikdy jsem neslyšela, že by si někdo dobrovolně a opakovaně koupil lístek na špatnou, byť reformovanou, hru.
Možná je potíž v tom, že základním školstvím prošel (téměř) každý a všichni si tudíž osobují právo školním záležitostem dokonale rozumět. Připouštím, že v džungli před tabulí se najde mnoho lidí nekvalitních, neschopných či dokonce špatných, ale to je daň současné době (i když nemyslím si, že v minulých letech se ve školách objevovali nějak schopní lidé - spíš tak všehoschopní).
Nová reforma by se tedy mohla jmenovat například: vzdělaní a empatičtí lidé do škol.
   Ovšemže nechci tvrdit, že je chyba jen na straně zkostnatělých pedagogů. Zdaleka ne. Kdybych měla jmenovat, co mnohdy dokáže rodičovská veřejnost, nejspíš byste mi vůbec nevěřili. S mnoha takovými exempláři jsem se na své pedagogické trati potkala a vskutku nešlo o přátelská setkání. Nechci ovšem skončit klasickou moudrostí, že všude je něco či že všechno je o lidech. To je všeobecně známý fakt. S tím se ale nechci spokojit. Stačí si říct, že každý problém má přeci své řešení, a zkusit ho hledat.
   Za mimořádnou zrůdnost považuji, že dneska může učit takřka každý. Dle drsného příměru jedné mé sarkastické kolegyně, tedy ten, kdo udrží myšlenku, křídu a moč. Ale proč to tak je? Ptám se. Přece léčit nemůže také ten, kdo si přečetl domácího doktora. Natož ten, kdo ani neumí číst.
Realita je jiná. Vypadá, že je to hlavně o penězích, ale není to tak úplně pravda. I když vás často pohled na výplatní pásku zbaví posledních zbytků rozvahy, občas se v kabinetě perete o jeden prastarý počítač, není to jen o penězích. Jenže ať přemýšlím, jak přemýšlím, pořád ne a ne najít vhodný argument, kterým by bylo možné vysvětlit tristní situaci našeho školství bez vedlejších berliček běžných frází. U všeho lze najít řešení, tak proč ne ve školství?
  Nepředpokládám ovšem, že by je někdo hledal. Určitě by se to někomu nehodilo do krámu. Důležité je stejně nejvíc společenské klima a prestiž kantorů. Samozřejmě, že si jí nevydupou ze země, ale kde nic není, ani smrt nebere.
Ale všechno musí mít nějakou odezvu. Kdyby se například ukazovala i lepší stránka z našich škol…Kdo hledá, třeba i najde, i když je to jistě těžké. Nejzásadnější ovšem zůstává otázka – k čemu?
Vyřešit by se měla co nejrychleji. V zájmu učitelů, dětí, rodičů i záškoláků.
A taky kvůli vzdělání jako takovému. Bez kvalitního vzdělání se totiž pořád budeme cítit jak v pravé české džungli neřku-li Kocourkově. A s odcházejícím hlasem a bolavým krkem je to ještě horší:-). Asi malá školní depka před vysvědčením. Takové gymnaziální Odnikud nikam. :-)