Takový nijaký den

Vstávat brzy ráno mi nikdy nešlo. Dnes jsem musela. V sedm už jsem se chystala odjet. Bohužel. Nešlo odemknout auto. Že by zamrzl zámek? Nešlo to ani z druhé strany. Zjevně se totiž do auta dobýval někdo, koho jsem tam nezvala. Vytrvala jsem a nakonec jsem se do vlastního vozu dostala, a do práce dojela. Tam jsem ovšem zjistila, že už ho nezamknu. Ani školník nepomohl. Odemčené auto na ulici je trochu adrenalin, nicméně se zdálo, že mi nic jiného nezbývá. Naštěstí náš chytrý školník podotkl, že vedle asi bydlí jakýsi opravář. A bydlel. Pán to byl ochotný, vstřícný. Předala jsem mu klíčky a on s autem odjel. Pravda, trochu zahlodal červík, jestli nejsem příliš důvěřivá, nicméně pán byl opravdu sympaťák. Ve čtyři jsem si auto vyzvedla. Opravené. Stálo mě to tisícovku. Tak nějaký kretén šel včera z hospody a měl potřebu ničit. A tohle byl výsledek. Radost jsem z toho neměla. Zvlášť,když si to třeba může dneska zopakovat. Obrany prostě není. Naštěstí jsem v podvečer měla pozvání na masáž reiky. Báječná relaxace, při které se mozek přeci jenom drobet vyčistil. A potom běžný večer, prát, žehlit,(kubisticku hromadu prádla:-) uklidit. Navíc jsem si domů dovlekla hromadu práce a teď nad tím usínám.Ovšem dunící Blanka mě spolehlivě probudí( dnes má snad erupce:-( ), takže spočinout v náruči Morfeově prostě nelze.  Ještě, že už je víkend na dohled.