Klapka, jedem

Pro páteční večer jsem měla velmi netradiční omluvu ( tedy v případě, že by mě někdo někam zval:-))
"Nemohu, v pátek večer točím!"

Hezky znějící důvod. A i realita byla celkem hezká. Chystáme již několikrát zmiňovaný maturitní ples. A ten má být v hollywoodském duchu. Tudíž bylo nutné natočit sekvence na červeném koberci, což byla náplň pátečního večera. Byla jsem přizvána k účasti. Pohybovat se mezi nastrojenými maturanty je již samo o sobě skoro stejné, jako ocitnout se mezi filmovými hvězdami.Všichni do jednoho tak vypadali. A  hotel Belveder na Milady Horákové se tak dostal do pozicie oscarového hotelu z Los Angeles. I červený koberec a luxusní limuzína byly. A tak jsem si i já na stará kolena zažila improvizovaných pět minut filmové slávy. Příjezd přepychovým vozem, mávání davům a cesta po červeném koberci. Vše za účasti kamer. Úplně nás to strhlo. Natáčení bylo skvělé do okamžiku, kdy rozlícená recepční pocítíla zimu a vehementně prohlásila, že nic podobného nedovolila. A tady moji studenti narazili na životní realitu. Neměli papír a papír dneska znamená všechno. Zmrzlá žena tvrdila, že nic nepovolila, navíc v takové zimě. Zoufalé studentky ji přesvědčovaly, že jim to slíbíla. Marně. Neustoupila. Dokonce si na obranu přivlekla rozzuřeného pana ředitele, který se na nás tvářil jako samotný bůh pomsty. Akce musela být rychle ukončena, koberec srolován, kompars rozpuštěn,fiktivní hvězdy rychle pohasly. Rozhovor s vedením byl těžký, ale ve finále úspěšný. Možná i proto, že iluze filmu už byla dávno rozehána. Všichni schlíple odkráčeli, ale zážitek si nesou v duši. A snad i na filmovém pásku, který bude součástí našeho maturitního večera. Hezké to bylo. Mají to ty filmové hvězdy pěkný život. A my si ho snad 27. února také vychutnáme pěkně dosytosti. Dnešní trénink tomu nasvědčoval. Prostě, filmová pohádka. Klapka, jedem. Žádné Odnikud nikam:-)