pondělí 18. ledna 2010

Voda kam se podíváš

Soudě podle mého častého pohledu na strop v panické hrůze zda zase neprosakuje, úspěšně si pěstuji další fobii, která je přímo úměrná síle tajícího sněhu. Mokrá realita ovšem není jen mojí doménou. Poměrně hodně lidí mi sdělilo, že mají se sněhem a vodou v bytě podobné zkušenosti. S jednou jsem se bohužel setkala osobně i dnes v práci. Na formální otázku, co je nového, jsem se doslechla obligátní, ani se neptejte. Dle přízvuku jsem ovšem pochopila, že věta má zcela jiný význam, než je jí běžně přisuzován. Něco se děje. „Snad ani nechoďte k sobě do kabinetu,“ řekl mi školník a vysvětlil tající realitu. „Sníh taje přímo nad vaším stolem.“
Bylo zjevné, že si s nastalou situací už pomalu neví rady, zvlášť když od včerejšího večera odklízel sníh na chodníku, aby mu nakonec prosákl úplně jinou cestou. Kabinet plaval, páchnul nastupující plísní a kolegyně se hystericky hroutila. Byla přesvědčená, že statika budovy nevydrží. Když jí fyzikářka vysvětlila, že ano, podlehla dojmu, že bakterie plísně se usadily přímo v jejích plících. Celé dopoledne nás v tom hlasitě utvrzovala. Skoro stejná pohroma jako potopa.
Zbavit se tajícího sněhu vůbec není jednoduché. Nejen na chodnících, kde se o to klasicky nikdo nestará, ale i na střechách. Uvědomila jsem si to nad lavinou, spadnuvší těsně vedle mě. Klika. Měla jsem pocit, že jsem se znovu narodila. Ve skutečnosti jsem ale byla svědkem reality Prahy dnešních dní. Rampouchy ovládly už beztak neschůdné chodníky, na kterých se sice objevily varovné nápisy, ale to bylo vše. O úklid se nikdo nepokusil. Vyjma naší školy, kde všichni odmítali výuku pod deštníky a žádali nějakou akci. Byla proto na netu vyhledána firma, která posléze i dorazila. Dva maníci vyběhli na naši zasněženou střechu, kde vesele zametali. Bez ohledu na to, zda někdo jde kolem, takže pozdě chodící děti se rázem prodíraly do školy s nasazením vlastního života. To ovšem firmu nezajímalo, ona je tu od odklízení sněhu. Zametli ho (podotýkám, že naše školní střecha je rovná jako hřiště, asi dva metry nad zemí, takže nic moc adrenalinového), shrábli deset tisíc a okapy jsou zamrzlé dál. Na to prý nemají kompetence. Takže tání pokračuje a je třeba hledat jinou firmu. Na led.
Napadlo mě, proč jsem se já, hlupák, vůbec učila? Mohla jsem být za vodou. Nějak si nedovedu představit, že bych za hodinu doučování žádala 900 Kč za hodinu. Docela slušný job, ne? Nebo proč nemohl střechu za podobnou částku zamést třeba školník? Nejspíš proto, že by to nezametl odborně. Abychom na vše měli papír, přijela firma a zametala. Nebo abychom mohli říkat, že jsme kalamitu řešili na úrovni. Přitom v kabinetě nám pořád prší (kape už se říci nedá), kupodivu to nikomu nevadí (tedy kromě mě). Voda doma i v práci, to už je trochu moc. Asi to ale patří ke koloritu současnosti. Nebo jsme natolik otupěli, že nikdo nečeká v zimě sníh? Možná bychom měli vzít přírodu znovu na vědomí. Ačkoli, třeba by současná situace mohla sloužit jako varování. Pro koho? Pro každého, kdo má co do činění s veřejným prostorem (tj. pro nás všechny). Kdyby si každý zametl před vlastním prahem, potažmo na vlastní střeše, nemuselo by k podobným excesům vůbec docházet. Jenže když on každý čeká, až to zmizí. Proto teď projít Prahou vedlejších uliček je věc takřka nemožná.
Jediná poctivá odpověď na otázky po příčinách současné situace totiž zní, že někdo neplní své povinnosti (kdo, to už si doplňme sami). Já jen doufám, že vodní rodeo, které jsem v posledních dnech zažila, je u konce. Protože vodní Odnikud nikam, to fakt nezvládám. A ten sníh už mě vážně deptá. Myslím, že zima ukázala,co umí a stačilo:-)


9 komentářů:

  1. Tak voda v kabinetě, to už je faakt krutý. Zima nás setsakramentsky prověřuje. Snad už to brzy přejde.

    OdpovědětVymazat
  2. Když čtu Váš příspěvek a minulý týden příspěvěk Wlčice na téma sníh a škola, tak si říkám, že s tím školstvím je něco špatně..

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, na ročním období nezáleží, dá se říct :-))

    Sněhová kalamita nás nějak všechny zaskočila... je ho moc a taje, kde nemá... :-( i u nás doma :-((

    OdpovědětVymazat
  4. A leden je navíc depresivní už sám o sobě. Tož přeji pevné nervy!

    OdpovědětVymazat
  5. Já se musím smát...nene,ne škodolibě to fakt ne.Vodu doma a v kabinetu tu vám nepřeju,ale je vidět,že naše hl město a obyvatelé v něm nejsou zvyklí takovíto nápor sněhu ustát :-) .Přijeďte k nám na vysočinu a chvilku tu bydlete pak vás to nerozhází :-) .

    OdpovědětVymazat
  6. jitko..vyrostla jsem v krkonoších a ktěm sníh sakra patří...takže se nedá říct, že bych jím byla překvapená či zaskočená, ale...

    miško - my bychom s takovým selským rozumem předpokládalai, že bydlíme li v hlavním městě, které není přizpůsobené na nával sněhu jako horské oblasti, bude se s tím taky počítat..například na horách se dimům ploché střechy nestaví..je jasné asi proč....praha je drahé město, má drahého primátora, který hory miluje...rád na ně leze, rád se do nich ztrácí..ale svým sppoluobčanům, kteří ho ze svých daní paltí, nedokáže zajistit normální..a to podotýkám normální podmínky k existenci...ale to my te´d fakt nemáme....takže na vysočině i v krkonoších s tím počítám, vybrala jsem si to k žití i se sněhem..tady bych předpokládala, že my město zajistí možnost vyjet kočárem, starým mlidem možnost alespoń vyjít z domu..na neuklizených kočičích hlavách to fakt nelze..něco je špatně:-(

    OdpovědětVymazat
  7. AndyPan,máš recht.Já se vám neposmívám,to opravdu ne.A primátora nezávidím.Akorát kecá a skutek utek:-(.Máš pravdu,něco je špatně...I v pořadu Máte slovo o kalamitě byla řeč,ale tak jak to bývá nedobrali se žádného výsledku.

    OdpovědětVymazat
  8. Přesně tak to je, Andy to vystihla naprosto dokonale. A já osobně fakt nesnáším sníh ve městě (nehledě na to, že fakt nejsem zvyklá na sníh v ulicích) Na horách s ním počítám a těším se z něj, tady ovšem tu břečku bytostně nesnáším. Ale snad bude líp:-)

    OdpovědětVymazat