Cesta do hlubin študákovy duše

Vzdělanost v naší zemi dostává docela na frak. Přesvědčuji se o tom dnes a denně ve vlastním zaměstnání. Ať dělám, co dělám, lépe už bylo. Nedávno proběhl planý boj o státní maturitu, která byla z populistických důvodů odložena na příští rok. Pak ji zase odloží a tak to bude do nekonečna. Dnes v rozhlasových zprávách to byla jedna z hlavních událostí. Co také říkat jiného, když mráz v lednu se už jako zpráva dne vyčerpal. Státní maturita, která se připravuje už dlouhých patnáct let, stále není připravená. Zajímavé je, že ti lidé, kteří ji chystají, zcela jistě nepracují za standardní školní platy, přesto to pořád není. Zajímavé. Navíc jsem si dnes přečetla, že ministerstvo usiluje o to, aby maturitu mělo co nejvíce lidí. Proč? Já z toho usuzuji, že má jít o nějakou formalitu, kterou je třeba napasovat do kolonek. Vzdělání si totiž u nás nikdo neváží, proto by měli mít všichni maturitu. Já tedy nevím, proč by třeba moje kadeřnice zrovna musela mít maturitu. Od ní já chci, aby mi hezky a rychle udělala vlasy, a ne aby se mnou sofistikovaně diskutovala o francouzské revoluci. Řemeslo má sice už zase zlaté dno (soudě podle faktur, které si za svoji práci účtují), ale schopného a slušného řemeslníka aby pohledal. Navíc silně pochybuji, že instalatér s maturitou mi kohoutek opraví kvalitněji. Spíš pořádného instalatéra těžko objevím. Rozhodně ho neseženu bez známosti. Jako by to tady už kdysi bylo? Nechci být skeptická, ale vidím to černě. Jako bychom šli z extrému do extrému. Po vládě dělnické třídy chceme vládu – a teď koho. Intelektuálů? To těžko, když vidím ty stále klesající nároky na studující mládež. Vzdělaných? To těžko, když vidím, co se děje v Plzni. Snad tedy všech? To odvozuji z té snahy docílit maturitního vysvědčení u většiny národa. A také ze snahy udržet děti v lavicích co nejdéle. Odložit školní docházku, natáhnout povinnou docházku a posunout maturitu. Zatímco třeba moje generace maturovala v osmnácti letech (někteří to stihli i o pár dní dřív), současným maturantům je běžně dvacet i více. A to nic neopakovali, jen využili (nebo byli systémem donuceni) všech možných i nemožných odkladů, přerušení, rozložení a já nevím čeho ještě. A když se potom ještě bude vysokoškolský diplom rozdávat jako certifikát po prázdninovém kurzu, jistě pak docílíme stoprocentní vzdělanosti. Do statistik se pak zapíšeme jako stát s největším počtem vysokoškoláků na metr čtvereční. Jo, statistika sice nuda je, má však přesné údaje. A o to tady přece jde! Bohužel. :-(


P.S. A zkuste pak najít třeba šikovného malíře pokojů. Na maturitě vůbec nelpím a rozhodně ho při práci nebudu zkoušet z barevného spektra. Nicméně se vsadím, že nenajdu. Ještě, že si zvládnu vymalovat sama.
P.S. I.   Nedávno jsem se bavila s kvartány (to je věkově devátá třída) o budoucích profesích. Na otázku o průměrných platech suše konstatovali, že si myslí, že za padesát tisíc by asi ani nevstali z postele. To není přece žádný plat. :-)