Syndrom návratu z dovolené

Konečně je tady normální zima. Nejsem tedy v žádném případě vyznavač zimních měsíců nebo dokonce zimních sportů, ale určitě je v lednu příjemnější sníh a mírný mrazík, než rozbředlá břečka a déšť minulých dní. Byla jsem dnes na nedělním autovýletě, a přes veškeré poplašné zprávy se jelo nádherně. Nutno ovšem konstatovat, že v Praze se v tomto směru máme takřka královsky. Na venkově totiž mnohé silniční úseky připomínají zasněženou lesní cestu a nějaká prohrnovací technika se tam zcela jistě nevyskytuje. Alespoň tedy na mé trase, abych nezevšeobecňovala. I tak to ale jelo bez problémů, nové zimní pneumatiky holt dělají své. Jinak je ale dnešní neděle poznamenaná klasickým postdovolenkovým traumatem. Ta představa zítřejšího pracovního procesu mě nějak deptá. Nechce se mi. Úplně stejně jako v dětství, kdy člověk už od nedělního oběda otráveně sleduje ubíhající čas s představou, že zítra zase musí. Asi jsem si za ty dva týdny volna dost odvykla. Ale je nutno vydělávat na ta všechna novoroční zdražení, a jelikož ve Sportce jsem nevyhrála, nic jiného mi nezbude. Také jsem si slastně zavzpomínala na uhelné prázdniny, které ovšem v dnešní energetické době nehrozí. Nevím, jestli si je někdo také pamatuje, ale byl to blahé paměti z hůry spadlý volný měsíc. Nebylo prostě uhlí. A my mohli řádit při zimních radovánkách. Dnes bych tedy raději řádila v knihovně nebo v divadle, ale nehrozí ani jedno ani druhé. Hezky pěkně do rachoty. Cítím se ale ještě minimálně na týden volna. Moje okolí se mnou tak úplně nesouhlasí, asi už jim doma trochu lezu na nervy. Navíc do mě hučí, že bych si měla práce vážit. To když začnou meditovat nad probíhající krizí a rostoucí nezaměstnaností. Ano, to vím a v tomto bodě jsem s nimi zajedno, nicméně náladu mi to nepozvedlo. Málokdo se mnou souhlasí v tom, že třeba rok placené dovolené by mě určitě pozitivně naladil (severní národy tento příjemný zvyk praktikují už léta.) Zde se ovšem setkávám s nepochopením. Asi proto, že lidi většinou tolik volna nemívají. Já ho sice mám, ale zase si ho nemohu vybrat, kdy mě napadne. Všechno striktně dané. Ještě že nejsem, jak jsem avizovala, milovník zimních sportů. Na lyže bych se pak dostala jedině tak o jarních prázdninách, kdy je na horách celá Praha, čímž pádem slovo dovolená ztrácí svůj původní význam. V létě se sice můžu u moře válet celé dva měsíce, ale na to zase rozhodně nevydělám. Je to trochu Odnikud nikam. Někdy mě napadá, jestli přikázané volno není trochu zamaskovaný trest. Člověk se namlsá a než se naděje, musí znovu. Nejspíš je to hloupost, protože by se mohlo stát, že když bude člověk doma pořád, poleze mu to na mozek stejně jako každé ráno vstávat v šest do roboty. Prostě pořád je něco. Ale ten týden volna by určitě ještě bodnul….:-)

Tak to jsem našla na netu. Zjevně v tom nejedu sama:-)

Stres, nervozita a pocit, že rozhodně nemůžete stihnout všechny nahromaděné resty. Tak často vypadají první dny těsně po návratu z dovolené. Hlavu ještě máte plnou pohody a odpočinku, ale šéf po vás chce, abyste bleskurychle přeřadili z neutrálu na nejvyšší pracovní rychlost. Jenže »řadicí páka« trochu drhne.Návrat z dovolené do práce je totiž podle psychologů velmi stresující. Organismus, který si zvykl na pozdní vstávání a poobědového šlofíčka, reaguje na ranní úprk do práce únavou a podrážděností. Člověk se tak ocitá v začarovaném kruhu. Místo aby hýřil energií a optimismem, tak návrat do všední reality provází nespavost a špatná nálada. Začíná to už před příchodem do práce. „To zas budou zmatky. A ty stovky nevyřízených mailů. Nebo naopak vám v hlavě šrotuje: „Co když zjistili, že se beze mě obejdou? Co když budu mít na stole výpověď!“ Nepropadejte ale předčasně panice. Strach, smutek, únava i odpor k práci jsou po dovolené naprosto přirozené. Různí lidé totiž na návrat do pracovního kolotoče reagují různě. Zatímco jedni jsou nabití energií a nemůžou se dočkat, druzí se jen bezcílně plouží a v duchu jsou stále ještě na dovolené. Pro tyhle ponávratové stavy z prázdnin dokonce existuje i odborný název – syndrom návratu z dovolené.

                                                                              Syndrom návratu z dovolené:
                                                                             * problémy se soustředěním
                                                                             * pocity úzkosti a nervozity
                                                                             * smutek, únava a letargie
                                                                             * nadměrná únava
                                                                             * podrážděnost a výbuchy vzteku
                                                                             * nespavost
                                                                             * špatná nálada